Část 2: Hello my friend, do you want jeep tour?

Za tmy dojíždíme do Wadi Rum village – vstupní brány do pouště. Cestou hledáme ubytování v “beduínském” kempu. Cena je překvapivě příznivá a my jsme příliš unavení abychom o ní pochybovali. Po příjezdu si však ihned uvědomuje svoji chybu. Nahaněč z kempu si ihned říká o další poplatky za dopravu jeepem, která mnohonásobně převyšuje cenu rezervovaného ubytování. Po chvilce vyjednávání se rozhodujeme jeho nabídku odmítnout a strávit noc na “punk” v přírodě. I když se zašíváme u boční cesty, “nahaněči” si nelení k nám zajet autem, budit nás a nabízet nám své ubytování a prohlídky pouště. Kousek od stanu však náhodou nalézáme zapomenutou láhev pálenky (Pozn.: snad to byla pálenka a ne okena…doteď si nejsme jistí, každopádně jsme ji vypili), lowcostový bůh nás znova požehnal.

Hoří h*vno?

Pohyb ve vesnici je náročný, místní podnikatelé nám stále něco nabízí a fráze “Hello my friend, do you want a jeep tour?” nás provází na každém kroku. Fráze očividně funguje, kolem projíždí davy turistů, kteří jsou stejně jako my lační po „autentickém“ zážitku z pouště. Zatímco oni míří s průvodcem na burácivém stroji do all-inclusive “beduínského” kempu, my nasazujeme batohy a míříme vstříc neznámému prostředí pouště. Kvůli lepší orientaci se držíme skal a po pár hodinách putování nalézáme vhodné místo ke spaní. Noci v poušti jsou velmi chladné, a proto jsme se rozhodli rozdělat oheň. Dřeva je tu poskrovnu, zato velbloudího trusu je v okolí spousta. Chceme si konečně odpovědět na otázku, která nás už dlouho trápí – hoří h*vno? Úsilí vynaložené sbíráním se vyplatilo – hoří! (vyzkoušeno za Vás). Ihned tento cenný velbloudí produkt přejmenováváme na “hnědé zlato” a pod hvězdami zalitou oblohou si užíváme naší první pouštní noc…

• 

• 

• 

• 

Doušek mastňáctví

Ráno pokračujeme v putování pouští a zanedlouho docházíme do beduínského stanu, kde přijímáme pozvání na čaj. Je brzo ráno, beduíni ještě nejsou v plném pracovní nasazení a my si tak užíváme příjemnou konverzaci s nimi, kdy nám nic nenabízí ani nevnucují. Na čaj sem jezdí i řidiči jeepu a my se s jedním z nich dáváme do řeči. Vysvětlujeme mu naši finanční filozofii a on nám po chvilce vyjednávání nabízí projížďku za přijatelnou cenu. Má to jen jeden háček, nepojedeme v jeepu s ním, ale s jeho příbuzným. Po příjezdu jeho “příbuzného” jsme pochopili, proč je jízda tak levná. Z příbuzného se vyklubal synovec, který vypadá tak na 12 let. Otec nás upozorňuje, že má mladý zakázané kouřit a ať mu dáme vědět, kdybychom ho viděli s cigaretou. I když je syn moc mladý na to aby kouřil, už je podle zdejších měřítek dost starý na to, aby vozil cizince na korbě po písečných dunách. Některé zastávky na tour jsou docela “mastňácké”, ale jízdu samotnou si užíváme. Jeep nás na konci vyhazuje znovu ve vesnici. Asi se mezi místními rozkřiklo, že z těch ve žlutým nic nekápne a my se tak vklidu můžeme sbalit na naši další zastávku v Petře…

• 

• 

• 

•