Část 1: Co jsme si to zase vymysleli?

Letos jsme se rozhodli strávit nový rok netradičně a vyrazili jsme na 11 dní do Izraele a Jordánska. Letenky jsme koupili v předstihu, ale plánování celého výletu jsme odkládali, co to šlo. Až poslední večer před odletem se snažíme dát dohromady itinerář, který budeme prezentovat na vstupním pohovoru v Izraeli. Zjišťujeme, jak je v obou zemích draho a s lowcostovou slzičkou v oku kupujeme jordánské víza. Po 2 hodinách spánku nadáváme sami na sebe, co jsme si to zase vymysleli a vyrážíme do Bratislavy na letiště. Zde si pro nás lowcostový bůh nachystal první zkoušku, když nám na bezpečnostní kontrole zabavují konzervy s masem a co hůř, pruty od jediného stanu.

Eilat

Úspěšné absolvování vstupního pohovoru, free wifi na každém kroku, počasí a krajina kolem Eilatu nám však brzy vrací úsměv na tvář. Prozkoumáváme město, sledujeme místní kejklíře a přijímáme pozvání na prohlídku muzea zdarma. Poté už se přesouváme na pláž za město, kde hodláme strávit noc. Počasí je podle místních nezvyklé, moře je rozbouřené a vane ostrý vítr. O to víc litujeme ztráty stanových prutů. Po příchodu na campingové místo však nacházíme absolutně roztrhaný stan, z něhož jediná použitelná věc jsou právě pruty, které nám chybí – lowcostový bůh se nad námi zase slitoval. Tyče zkracujeme a stavíme náš žalostně malý stan, který nás v noci chránil od všudypřítomného jemného písečného prachu a pouštních breberek.

Druhý den byl v duchu čekání na posledního člena naši expedice – Majkla. Volíme krátký hike po vyprahlých horách v okolí Eilatu. Prach a pot z cesty poté smýváme v Rudém moři. Setkání s Majklem je do poslední chvíle napínavé, jeho zjev po příletu vzbudil pozornost místních celníků a poslední bus do města stíhá jen s odřenými prsy. Po noci na pláži se ráno všichni vydáváme k jordánské hranici (pěšky – je sobota a busy moc nejezdí). Na hranicích nás čekají fronty a k našemu velkému zármutku i opouštěcí poplatek. Po posledním razítku se svižným krokem vydáváme po silnici do Akaby. Zastavuje nás však policista a upozorňuje nás na odstřelovače v nedalaké strážní věži. Pěšky jít prostě nesmíme a jsme odsouzení k využití služeb místního taxi kartelu. Ceny jsou pěvně dané, takže zde není moc prostor pro vyjednávání.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Hejlové v Jordánsku

Po zběsilé jízdě ve velmi východním stylu platíme nekřesťanskou taxu a ocitáme se v centru Akaby. Ihned vnímáme kulturní odlišnosti kolem a s odstínem naší kůže se cítíme, jakoby každý z nás měl na čele vytetované slovo “hejl”. Prodavači a taxikáři nás stále oslovují a nabízejí své služby, nápis “LOW COST” na našich tričkách je evidentně neodrazuje. Koupení místní SIM karty s daty zde není problém, na km čtverečním tu nacházíme cca 20 naprosto identických prodejen s mobilními potřebami. Problémem je naopak půjčení auta. Půjčoven je tu plno, ale žádná auta nejsou dostupná. Jednání s majitelem jediné autopůjčovny s volným autem není nepodobné dohadování s koňským handlířem. Víme, že podmínky nejsou ideální a že nám pán nestydatě lže do očí, ale nemáme moc na výběr. Necháváme město za sebou a jedeme tmou směr poušt Wadi Rum…