Část 5: Cesta smrti a příjezd do Thethi

Dnešní nocoviště jsme hledali na pláži poblíž hranice s Albánií. Bylo nám řečeno, že je zde přespání zdarma, háček byl pouze v tom, že se jednalo o kemp u nudapláže. Jak jsme se dočetli na internetu: žádné „textilní úchyláky“ na tomto místě nestrpí. Hrábli jsme si do svědomí a rozhodli se, že už tak je ta naše výprava docela „sausage party“, a že se asi na takové místo necítíme, tedy že najdeme jiné místo na pláži.
Cestu na jih jsme opět zvolili venkovem, takže úzké kozí stezky, obtížné vyhýbání protijedoucím vozům, ale také úžasné výhledy do krajiny, zapadlé vesničky a spousta slaďoučkých fíků podél cesty. Naše cesta vedla také kolem jezera Skadar, které je vskutku impozantní.

Po cestě jsme se rozhodli místo oběda udělat ochutnávku místních polévek. Poručili jsme si 3 druhy místních polévek (místním jazykem čorba) telecí, kuřecí a rybí. K polévkám nám nabídli chléb. Žid v nás se zaradoval a chléb jsme s radostí přijali s vidinou, že se tak aspoň řádně nafutrujeme. Otázku „dáte si také nějaký nápoj, pánové?“ naše lowcost hlavičky překládají jako „chcete utratit ještě další peníze, pánové?“ A na to obvykle odpovídáme „ne, děkuji“. Polévky donesli ve velkých mísách a k tomu košík chleba. Asi pochopili, že jsme študáci, co mají hlad, ale také prázdné kapsy. Byl toho takový ranec, že jsme si každý dali talíř od každého druhu a ještě zbylo.
Poté jsme už jen podnikli dlouhou jízdu na jih. Dorazili jsme na naše vysněné nocoviště u moře. Pláž byla večer liduprostá a tak jsme mohli pohodlně přenocovat přímo na polstrovaných lehátkách. Večerní koupačka v moři a pak už jen spánek.

Cesta smrti

Probouzíme se na pláži, dáváme koupačku v moři a opláchnutí ve sprše. Nasedáme do Bobíčka a přejíždíme zacpanou hranici do Albánie. Rychle se vymotáváme ze zacpaného Skadaru a vyjíždíme serpentiny do NP Thethi v Prokletých horách. Po pár kilometrech končí silnice a začíná polňačka smrti, která vyloženě neskrývá vyčnívající kamení, a ze které by sklouznutí z jejího úzkého rozpětí neznamenalo pouze konec naší expedice. Po cestě potkáváme chlápka, který si říká Jimmy a ten nám dává spoustu rad ohledně parku a místa na přespání – jeho bratr má dole penzion, pod kterým si můžeme rozdělat stany. Pokračujeme tedy dolů, nalézáme penzion a rozděláváme stany. Údolí je neskutečně krásné. Skrz něj teče řeka a je ze všech stran obehnáno majestátními horami. Jsme zde skutečně odříznuti od civilizace – jediné spojení se světem je kilometry dlouhá, klikatá a téměř nesjízdná stezka.
Po večeři ještě promlouváme s Jimmym, který nám dává tipy na výlety a jdeme spát.