Část 2: Kodrcání, Dal Bhat a boj s nadmořskou výškou

by Karel · 10 ledna, 2022

Kodrcání Ráno se na autobusovém nádraží v Kathmandu setkáváme se Sherem. Sher je náš náhradní průvodce a už od prvotního setkání z něho máme radost. Je mladý, chytrý, umí dobře anglicky a ajcem trajcen, jestli ho nenaučíme hrát karty. Z čeho nemáme radost je 8 hodinové kodrcání lokálními busy, doplněné o různé střevní epizodky, které nás tady občas potkají.

První část jedeme “turistickým” autobusem, cesta připomíná spíš vyschlé říční koryto, místní si berou pytlíky na zvracení, ale jinak to pěkně ubíhá. Výš v horách přesedáme na lokální bus a začíná punk. Dostáváme pod nohy slepice, kromě lidí bus průběžně nabírá stavební materiál a krabice s kuřátky.

Dal Bhat power for 24 hour a horská hygiena

Trek kolem Manaslu začíná. V lodžiích, kde po kažkdodenním putováním spíme, jsme jediní a často i první turisté (v této sezóně). Můžeme tak trávit večery v kuchyních u ohně s panímámou, která nám připravuje Dal Bhat. Dal Bhat je typické nepálské jídlo a drží nás tady při životě. Základem je rýže a čočka, největším benefitem je to, že si ho můžeme přidávat kolik chceme. Jídlo je v horách poměrně drahé a tak se vždycky večer snažíme najíst, co to jde. Postupem času jsme si osvojili nacpávací techniku, při které každý večer nebezpečně balancujeme na hraně přejezení a pozvracení. Ráno (tou dobou už nám většinou Dal Bhat v břiše slehne) dáváme buď chapati (obilné placky) nebo porridge.

Co se hygieny týká, lowcosťáček si musí vystačit s kýblem studené vody, naběračkou a chladnou místností s tureckým záchodem ve kterém se člověk při každém závanu větru třepe jak osika.

Venkovní koupel ve studené vodě ve výšce cca 4 000 m. n. m.

Boj s nadmořksou výškou

Naše skupina se rozšiřuje. Už od prvních dní nás provází Santus – čaroděj naši skupiny a nepálský cestovatel na volné noze.

Později potkáváme dalšího turistu – sympaťáka Oskara z Česka. Největší bizár je, kdy pár dní pod sedlem potkáváme další dvojici Čechů – Kubu a Martina. Tohle nečekané setkání oslavujeme v místním baru dost nechutnou rýžovou pálenkou. Další den se loučíme a vyrážíme na aklimatizační výlet do Manaslu base camp (4800 m. n. m.).

Poprvé cítíme, že naše těla nefungují tak, jak mají. S každým krokem nahoru funíme jak lokomotivy. Přechod sedla určitě nebude zadarmo. Na ten vyrážíme o 2 dny později. Vycházíme ve 3 hodiny ráno a opět nás provází střevní epizodky. Pod sedlem zažíváme zatím naše nejkrušnější turistické momenty. Naše těla odmítají spolupracovat, každých pár kroků musíme zastavit a rozdýchat se. Naštěstí nám ale přeje počasí a do sedla Larke Pass (5106 m. m. m.) docházíme kolem 9 hodiny ráno. I když je nám trochu na zvracení, jsme šťastní – víme, že s každým sestoupaným metrem nám bude jen líp.

Další dny už jsou prostě pohoda, klesáme dál do údolí. Na konci si bereme jeep a vracíme se do civilizace. Loučíme se s přáteli, nasedáme do lokálního busu a vyrážíme nabrat síly do města Pokhara…