Část pátá: Opouštíme Theth
Ožer je jak berany…
Pán s dodávkou nás prý vezme k sobě domů a ubytuje. Jsme mu sice strašně vděční, ale slušně odmítáme s tím, že už máme stany u Jimmyho (každý ho tu zná). Smutně kývne hlavou. Chceme tedy pokračovat v cestě, ale nabídne nám, že nás tedy alespoň přiblíží, svůj dům má po cestě. Prodíráme se terénní károu přes vyschlé koryto řeky, cestou necestou a přes největší díry v zemi. Držíme se ostošest, ale jsme unavení a vlastně je nám to už tak nějak jedno. Hlavně, že si ušetříme kroky. Vysazuje nás u svého domova a odmítá peníze, které s vděčností strkáme. Na tohle nejsme zvyklí…
Docházíme k Jimmymu a s vypětím posledních sil stavíme stany. Dostáváme ještě od Jimmyho jehněčí nášup, Vojtův žaludek se ale musí spokojit se zeleninovým vývarem. Jdeme spát…
Je libo domácí pálenka?
Po vydatném spánku nás ráno probouzí výheň ve stanu. Snídáme a balíme kufry, je třeba vše přebalit a tak nejbližší okolí auta vypadá jako cikánské tábořiště. Dříve než odjedeme z údolí, chceme se rozloučit s Jimmym. Z telefonátu se dozvídáme, že zrovna v jiném stavení vyrábí místní samohonku („moonshine“), no prostě slivovici. Tento sofistikovaný alchymistický proces nemůže opustit, takže musíme my za ním. Problém je, že nevíme, kde se stavení nachází. V hostinci proto posílají Jimmyho synovce Luku jako průvodce, který nás má na místo dovést. Luka v crocksech, za pochodu hrájící angry birds vyráží a my naivně Luku následujeme. Mysleli jsme, že je Jimmy nedaleko, proto vyrážíme rovněž v trepečkách nalehko. Po 20 minutách klopýtání na kamenech, nespočtu nadávek kterým mladej snad nerozuměl, dorážíme k Jimmymu. Obdivujeme destilační kolonu a dřív než se pořádně rozkoukáme, příchází i Jimmyho otec a srdečně se s námi vítá. Hned na to dává albánsky rozkaz svému synovi. Jimmy chvilku přemýšlí nad překladem pro nás a pak nám s úsměvem říká, že jeho starý otec mu příkázal ožrat nás jak „berany“. Jimmy nezůstává pouze u slov a hned nám dává přímo z hadičky svého destilačního aparátu „ochutnat“. Vzhledem k velikosti skleničky raději usedáme ke stolu a hovoříme se stařečkem. Ten jeví zájem o Edův odřený zadek a velmi se směje. Mezi tím přichází Jimmy s domácím sýrem a dalšími dobrůtkami. Těm štastným z nás, kdo byli schopni dopít svůj obří shot a mysleli, že vyhráli, Jimmy pohotově dolévá do plna. Rozmlouváme o životě v údolí, o historii stavení a vůbec tak o životě obecně. Dopíjíme, dojídáme a s příslibem další návštěvy v budoucnosti se s naším albánským tátou Jimmym loučíme a opouštíme Theth.
Cesta ven z údolí vede přes sedlo Qafa Buni i Thores které je o dobrých 800 metrů výše po cestě, která vypadá jak oraniště.
Pomalým tempem vyhýbaje se po cestě protijedoucím autům o centimetry
dojíždíme do civilizace, doplňujeme pohonné hmoty, kupujeme nějaké jidlo a rozhodujeme se, že pojedeme chillovat k moři. Prst jsme zapíchli na slepo do první pláže co jsme viděli na mapě… A to jsme neměli dělat…
Po cestě se stavujeme na nákup. Mapy.cz nás zprvu navedly na dálnici. Super, ale jen jsme z ní sjeli, ocitli jsme se okamžitě na cestě, která se jen stěží dá nazývat polní cestou. Asi po kilometru se z cesty stává tankodrom. Z počátečního vtipkování o albánských cestách se nálada v autě mění spíš v napjatou, zamlklou. Výmoly jsou místy tak hluboké, že se auto naklání jak koráb na rozbouřeném moři. Proklínáme mapy.cz a po 6 km pekla se dostáváme na asfaltku, která je většinou fajn, jen občas se zjeví uprostřed díra jak po pádu meteoritu, či je třeba přemlouvat stádo skotu nebo jiné zvířeny k ústupu.
Destinaci měníme za jinou, takovou co vypadá že by tam mohla být funkční infrastruktura. Dojíždíme na místo, vypadá to zprvu bledě. Už jsme skoro zastavili, že zakempíme vedle hromady bordelu a najednou zjišťujeme že se nacházíme mezi stovkami lehátek. Podařilo se nám v té tmě naší károu najet přímo do nějakého plážového rezortu. Pláž naprosto pustá až na dva bary které mají stále otevřeno. Nad hlavou hvězdy, vlahý vánek od moře …
Vystupujeme, rozhlížíme se a s napětím očekáváme kdy nás přijde někdo vyhodit. Nikdo nepřichází – prostě máme kliku. Slepý holub zase našel zrno.
- Část desátá: Za mamou! - 8 září, 2018
- Část devátá: Poslední vrchol - 7 září, 2018
- Část osmá: Všude odmítnuti, nikde nepřijati - 5 září, 2018