Část desátá: Za mamou!
Nachystejte uzenáče, na snídani jsme zpátky!
Probouzíme Slávka něžnými slůvky “vstávej ty prase vožralý“. V rychlosti se dáváme do kupy a opouštíme apartmán. Je celkem dost brzy, takže doprava je přátelská a my tak snadno opouštíme Budapešť. Snažíme se maximálně využít zaplacenou maďarskou dálnici a tak jedeme na Bratislavu. Zde nám ještě židovská navigace prozrazuje, že kolem Blavy není zpoplatněný obchvat, takže si přes něj zkracujeme cestu. Následně po staré cestě až skoro k vesnici Kúty, kde se osmělujeme a najíždíme na posledních pár km slovenské dálnice, která navazuje na českou.
Na hranicích oslavujeme návrat do vlasti songem Na hotelu v Olomouci. Po cestě na Olomouc kontaktujeme mamy a odesíláme své objednávky na svíčkovou a hovězí vývary. Zkrátka na všechno to, co jsme si poslední týdny mohli pouze představovat a slintat u toho, zatímco jsme vynakládali nesmírnou námahu při výstupu na nějakou horu, nebo když jsme dojeli do vesnice, která měla jen jeden obchod s potravinami a to v garáži místního zvěrolékaře a ke koupi se nám nabízel, když dobře tak chléb a jiný základní proviant. Postupně Slávek vyhazuje osádku. Rodinky nás vítají s úsměvy na tvářích a uznalým poklepáváním na ramena. Po zodpovězení základních dotazů, jak jsme to zvládli, jestli je auto ok apod. odjíždí Slávek sám směr Prostějov. Hlavou se mu jistě honí útržky zážitků z uplynulých 15 dní. Bylo toho hodně… někdy skoro až příliš. Některé zážitky bychom si moc rádi zopakovali, jiné bychom už nikdy zažít znovu nechtěli. Zbývá jen zajet na nejbližší automyčku a dát ho trošku dohromady. Nakonec je doma uvítán i Slávek.
Cestou domů jsme se s pár kamarády domluvili na večerní pivko a přednášku zážitků, které máme ještě velmi čerstvě v paměti. Sešlo se nás kolem 15 a společně vyprávíme i historky, které se sem nevejdou nebo nejsou tak úplně publikovatelné.
Jestli jste vydrželi všechno přečíst až sem, gratulujeme! Zážitků z cesty, kde jsme čtyři týpci odkázaní na jednu starou felicii , je opravdu nespočet. Toto je pouze výtah z toho nej. Pokud si pohráváte s myšlenkou navštívit Balkán, určitě doporučujeme! Člověk tam začne chápat, že věci, které dříve bral jako samozřejmost (elektřina, pitná voda, práce, vzdělání, nemocnice…) jsou vlastně luxusem. Moc ale neotálejte! Navštívili jsme jej dvakrát s rozestupem dvou let a rozdíly byly znát. Turismus pomalu ale jistě tuto divokou krajinu sžírá, takže se sem vydejte dříve, než ji celou pohltí.
Pokud byste měli nějaké dotazy ohledně praktických věcí, ozvěte se a rádi vám poradíme, co navštívit, na co si dát pozor nebo kam bez nože v kapse raději vůbec nejezdit :-).
- Část desátá: Za mamou! - 8 září, 2018
- Část devátá: Poslední vrchol - 7 září, 2018
- Část osmá: Všude odmítnuti, nikde nepřijati - 5 září, 2018
