Část šestá: Slávkova patálie

by Vojta · 2 září, 2018

A sotva vylezl z auta, poblil si kroksy…

Dáváme ranní koupání na pláži a rozhodujeme se opustit pobřežní část Albánie. Prst na mapě zapíchneme do Kroçe – historického města téměř u makedonské hranice. To znamená, že nás čeká trasa skrz celou Albánií. Cesta, kterou se vydáváme však po zhruba hodině končí. Za to narážíme na začátek megalomanské silnice, která vede patrně napříč celým hornatým středem země. Problém je, že není dostavěná, nikde není asfalt a všude jezdí obří několikanápravové náklaďáky.

Zatímco v jiných evropských zemích by byla zřízena objízdná trasa, tady vede jediná průjezdná cesta skrz probíhající stavbu. Naše další putování je tedy ve znamení kodrcání a vyhýbání se obřím silničním monstrům. Slávek syčí při každém výmolu, které náš koráb projíždí… A že jich je! Cestou míjíme mnoho úplně vybydlených vesnic i průmyslových objektů. O to víc nás překvapují malé osídlené osady uprostřed ničeho. Dorážíme do univerzitního města Korçe, které nás ihned ohromuje – nevypadá totiž jako žádné z měst, které jsme doposud navštívili. Na ulicích se neválí (tolik) psů, odpadků a elektrických spotřebičů. Je zde městské historické centrum, moderně vypadající bulváry a parky plné stařečků hrající domino.

Teď to bude jízda…

Dáváme si do sosáčku v příjemné restauraci a jelikož je už večer, hledáme místo na spaní. Číšník nám doporučil NP u jezera Prespa (jezero jižně od Ohridu). Jen co vyjedeme kousek za město, už zase dostáváme polibek od tradičního Balkánu – spíš než auta potkáváme oslí spřežení nebo stáda krav. Troufáme si sjet z „hlavní“ cesty do blízké vesnice, kde chceme dokoupit suroviny. Mnohé výmoly na kamenité cestě změkčují ve velkém množství jen lejna, které k tomuhle místu patří stejně jako babičky v šátečcích a dědečkové pohánějící holí svoje oslíky. Nějakým zázrakem je zde podle slov místních snad i obchod. Máme trochu problém ho najít, jelikož není nijak označen. Je to vlastně jen garáž v jednom domě, kde lze kromě základních surovin sehnat taky sadu na opravu traktorů. Vyjíždíme z vesnice a hledáme rovné místo s výhledem na jezero. To se nám nakonec podaří a velmi si libujeme… Tedy do té doby než se všude kolem nás vynoří komáři. Naše večerní vařící rituály a společenskou konverzaci doprovází plácání a značné množství nadávek na dotěrný hmyz…

Probouzíme se u jezera Prespa. Komáři naštěstí za už sluníčka neoperují, takže se můžeme relativně nerušeně balit. Rozhodli jsme se, že než opustíme toto místo, bylo by dobré spáchat trochu té hygieny. Zajeli jsme tedy na pláž s molem kde jsme se osvěžili koupelí ve sladké vodě.
Protože se nám ve městě Korçe moc líbilo a stejně jsme přes něj museli jet, zastavili jsme se zde na kávičku a pozjišťovali info ohledně naší další trasy. Na dnešek máme v plánu především cestu na jih Albánie zkratkou přes Řecko k jezeru Blue Eye.
Po cestě jsme na doporučení místních také navštívili zapadlé lázeňské městečko, které už ale má období největší slávy za sebou. Architektonicky je však pozoruhodné.
Pokračujeme v cestě na jih. Jako vždy, po cestě se občerstvujeme z různých zdrojů. Slávek se rozhodl že je načase sníst nějaký ten mléčný produkt. Koupil si tedy jogurt a zajídal to místním ovocem, včetně hezky vyhlížejícího jablíčka. Obvykle mu jablka dělají trochu těžko, ale v běžném životě tomu nevěnuji pozornost. Zde však zřejmě v kombinaci s nějakou další dobrůtkou, nebo snad virózou kterou nedávno prodělal Vojta, se mu neudělalo volako dobre. S přispěním prudkých klikatých cest začal postupně měnit barvu v obličeji. Hne jsme to na něm poznali a ptali se jestli nechci pauzu. Odmítl s tím, že nechce zdržovat. Měl totiž pocit, že to mám pod kontrolou.

Kdo na naší expedici nešavlil, jako by tam nebyl…

Santiago

Při průjezdu přes Řecko potkáváme u cesty stopaře. Nabrali jsme ho. Jmenuje se Santiago a pochází z Kolumbie. Dost hustý týpek – dle jeho slov je už 29 měsíců neustále na cestě. Našetřil prachy a začal cestou na Nový Zéland, odtud Austrálie, pak Oceánie, Asie, blízký východ a teď má zálusk projet Balkán a celou Evropu.

Slávek však do diskuse se Santiagem zasahoval jen sporadicky. Po přejezdu na Albánskou stranu zase začaly ty albánské cesty… Slávkovi se párkrát otočil kufr a pochopil že odpor je marný. Poprosil tedy o zastávku a sotva vylezl z auta, poblil si kroksy. S každým dalším krokem to na něj šlo znova a znova… Solidní jízda.
Pokračujeme v cestě až se dostáváme na místo. Jezero blue eye je jedinečné především tím, že je napájeno z vývěru, který zde ústí z podzemní řeky. Pohled do hluboké díry ze které vyvěrá ohromné množství vody je impozantní. Asi by Slávek tento přírodní úkaz ocenil víc, kdyby s ním netřásla zimnice a neprosil milosrdnou smrt, aby ze něj sejmula toto břímě.
Po shlédnutí této přírodní krásy jsme začali plánovat spací místo. Rozhodli jsme se zase pro pláž. Po vcelku zdlouhavém hledání nacházíme plážičku jako stvořenou pro nás. Stany se nám rozkládat nechtějí, uléháme tedy punkově jen tak na lehátka pod slunečníky. Všichni oceňují prostředí, ve kterém se nacházíme. Slávek oceňuje především to, že našel dostatek vůle, aby si ustlal, vyčistil zuby a ulehl.