Část 4: Policejní eskorta
Nasycení duchovnem z hory Nebo pokračujeme do blízké Madaby, nasytit naše těla. Tohle město si brzy zamilujeme. Madaba kromě křesťanských památek nabízí i obchod s alkoholem a přístup prodejců, na který tady v Jordánsku nejsme zvyklí. Nikdo se nás tady nesnaží natáhnout, nikdo nám nic necpe a v obchodech je dokonce cena nákupu daná skutečným součtem jednotlivých položek a ne jen pohledem na nás a odstín naši kůže. Večer se s tímto městem loučíme a směřujeme naše putování na jih do NP Dana. Dojíždíme v noci a auto parkujeme na vyhlídce u místní školy. Libujeme si, jaké rovné a klidné místo jsme našli. Jsme dost vysoko a okolní chlad nás nutí postavit stan. Brzy po tom, co usínáme, nás ale oslepuje záře reflektorů a hlasy policistů, kteří nás zdvořile budí. Pořád se omlouvají a vysvětlují nám, že tady nemůžeme spát. Rozespalí balíme stan, hledáme pasy a posloucháme nelítostný verdikt. Máme jen dvě možnosti, buď hotel nebo kemp. Volíme samozřejmě kemp a jeden z policistů ihned proaktivně bere telefon a ubytování nám domlouvá. Samozřejmě máme zaječí úmysly a tak se snažíme zjistit adresu kempu s tím, že tam dojedeme sami. Policisté ale trvají na tom, že nás doprovodí a my tak zanedlouho jedeme noční krajinou v těsném závěsu za policejním autem. Hned po příjezdu náš doprovod usedá do místnosti s kamny a spolu s majitelem nás zvou na čaj. Radši bychom rovnou do postelí, ale nechceme naše ochránce urazit. Policisté si vesele povídají s majitelem a my vedle nich v tichosti srkáme další a další rundy čaje. Zlehka usínáme v sedě, a proto se se všemi zdvořile loučíme. Jsme docela spokojení, dozvídáme se, že nám policista vyhandloval za ubytování se snídaní velmi příjemnou cenu. Co na tom, že zmíněný zákaz pravděpodobně neexistuje – policisté si zpříjemnili směnu, možná dohodili kšeft nějakému bratranci a my jsme vlastně taky dopadli dobře…za nás win-win
Bezdomovci v Jeruzalémě
Po bohaté snídani, kde se nešanujeme si několikrát přidat, vyrážíme na krátký hike v Daně. Trošku spěcháme, protože musíme tento den stihnout přejet do Aqaby, vrátit auto a absolvovat přechod hranic do Izraele v co nejkratším čase. To vše, abychom stihli večerní bus do Jeruzaléma. To se nám daří a krátce po půlnoci se ocitáme v centru města. Víme, že nás tady čeká docela “punk”. Nemáme téměř nic naplánované a nestihli jsme si smluvit žádné ubytování. Máme však tip na místo v parku, kde se prý dá přespat (snad i legálně?). Tip vychází a my skládáme hlavy u skautské klubovny v parku. Brzy ráno vyrážíme na prohlídku města. Při raní kávičce ladíme itinerář – času je málo a míst k navštívení spousta. Navštěvujeme Zeď nářků, Olivovou horu a Getsemanskou zahradu. Poté pokračujeme do Starého města na křížovou cestu. Musíme říci, že takhle jsme si Jeruzalém nepředstavovali. Cesta začíná v muslimské čtvrti, kde se prodíráme davy turistů v úzkých uličkách plných trhovců. U jednoho zastavení jsme svědky dosti ostré bitky mezi místními, u jiného zase uvolňujeme cestu projíždějícímu traktůrku – o klidném duchovním zážitku nemůže být řeč. V průběhu dne se snažíme domluvit ubytovaní se známými v Betlémě, nakonec však bez úspěchu. Brzy se tu stmívá a pro Židy začíná šabat. Pro nás to znamená, že většina podniků, kde bychom se mohli ukrýt před chladem, je zavřená. Než se vydáváme znovu k našemu místu v parku, ohříváme se v McDonaldu. Stejně tak činí místní bezdomovci, které zde potkáváme. Stejně jako je, i nás čeká chladná noc…
Palestina a úkryt u Židů
Probouzíme se do deštivého rána. Vyrážíme k Božímu hrobu, kde doufáme, že potkáme méně turistů než předchozí den. Situace je však ještě horší a my proto opouštíme Staré město a čekáme na autobus do Betléma. První bus jen projíždí kolem, je úplně plný a nezastavuje. V druhém je arabský řidič k pravidlům benevolentnější a nechává nás stát v uličce. Jeho zběsilou jízdu máme z první ruky, stojíme až u čelního skla. Po příjezdu se potkáváme s naši palestinskou kamarádkou. Jako první nás bere do muzea, které stojí přímo u zdi oddělující Palestinu od Izraele. Expozice doplněná o komentáře naši nové průvodkyně je pro nás zajímavá a otevírá nám nový pohled na izraelsko-palestinské vztahy. Složitost života tady jen těžko chápeme a jsme vděční za klidný život u nás, do kterého se můžeme vrátit. V centru Betléma pak navštěvujeme místo narození JK a další křesťanské památky. Večer zase spěcháme autobusem zpátky do Izraele, dříve než nám zavřou hranice. Dostat se ven z Palestiny je obtížnější, naštěstí s našimi pasy nemáme problém. Za intenzivního deště přijíždíme zpátky do Jeruzaléma. Ve městě máme ještě relativně dost času, protože náš autobus do Eilatu jede až ve 3 hodiny ráno. Jako křesťani bychom si zde rádi zašli na mši nebo alespoň do nějakého otevřeného kostela, to se však zde jeví jako problém – nic takového tu večer k dispozici není a my se nemáme kam schovat před deštěm. Vydáváme se tedy na horu Sión hledat azyl u Židů. Docházíme ke hrobce krále Davida, je zde volný vstup a teplo. U vstupu nikdo nekontroluje, zdali jsme obřezaní a tak zvesela nasazujeme jarmulky a vstupujeme do pohodlí jednoho z nejsvatějších míst judaismu. Sledovat Židy při modlitbě je pro nás zážitek sám o sobě a čas nám tady rychle ubíhá. Venku se Židé veselí (je konec šabatu) a nabízí nám horkou cizrnovou polévku, kterou s vděčností příjímáme. Dvakrát. Neodchází se nám odtud lehce, ale únava na nás dopadá a chceme se před odjezdem autobusu alespoň pár hodin prospat. Za stále intenzivního deště se vracíme na naše punkové spaní v parku…
- Turecko: Lýkijská stezka - 24 února, 2023
- Část 5: Tři polibky na rozloučenou v Kyrgyzstánu - 16 května, 2022
- Část 4: Everest, výšková nemoc a flákance - 1 května, 2022