Část druhá: Z ostudy kabát

by Vojta · 28 srpna, 2018

Slávku, dělej, máš na to!

Vzhůru dolů, tedy na jih

Ráno se probouzíme po nočním tahu v Mostaru a pomalu opouštíme naše zázemí luxusního království, které zahrnuje klimatizaci a Pretty Woman v TV s bosenskými titulky. Směr je jasný – Albánie. Cestou se ještě ale chceme trošku osvěžit, takže plánujeme návštěvu vodopádů Kravica. Je to taková alternativa Plitvických jezer, jen je to menší a hlavně s méně turisty.

Ihned po zaplacení vstupu jsme okouzleni budovou s toaletou (již z minulé expedice jsme zvyklí využívat tyto budovy i v případě, že nemáme potřebu, protože když potřebu máme, většinou nejsou k dispozici). Využíváme tedy jejich služeb a když už jsme všichni ,,hotoví“, čekáme na sebe venku. Čekáme, čekáme a pořád čekáme… Slávek ale pořád nikde. Asi po deseti minutách nás začíná rmoutit, že jsme si vlastně zaplatili jen za čekačku, než bude ,,hotov“. Bereme celou situaci do vlastních rukou a vstupujeme opět do budovy. Jedny ze tří dveří jsou zamčené – je to jasné – Slávek jede na velké vlně. Zkoušíme jej tedy verbálně povzbudit: „Slávku, tak ser! Slávku, máš na to!“ apod. Evidentně nás má v paži, zahajujeme tedy bušení na dveře, za nimi se ozve jen ,,Ja, ja“. Nedá nám to a obě povzbuzovací metody kombinujeme. Slyšíme spláchnutí. Klika se pomalu naklání a najednou ve dveřích stojí cizí muž. Dívá se na nás pohledem, který by se dal asi nejlépe nazvat: To se tady člověk nemůže ani v klidu vysrat, pro tu pakáž?!

Nic, sklopíme hlavu a zahlceni studem až po uši mizíme pryč litujíce, že s sebou nemáme náhradní oblečení na změnu image, kdybychom náhodou na pána ještě narazili.

Cestou k vodopádům už opravdu narážíme na Slávka, který se prý jen vymočil, ale nepochopil naši domluvu se setkáním se u WC. No co… Lezeme do vody a užíváme osvěžující koupel v krásné scenérii vodopádů, na kterou se nemůže hrabat asi žádné přírodní koupání v ČR. Pokračujeme dále do NP Thet. Zastavuje nás silniční kontrola a pan policista upozorňuje na prasklou žárovku. Na první benzince ji kupujeme, ale ani místním technikům se nedaří výměna – není to starej Mercedes. V tom ale přibíhá nějaký serviceman, kterého zavolali z domu servisáci – bažanti, a žárovku mění. Na každé cestě máme vlastně nějakého takového člověka, který se o nás technicky postará. To by nám mohla závidět kdejaká stáj F1! Teď už vzhůru do kouzelného Thetu!