Camino Portugués: LOW-COST pouť pro každého

Pěší poutě si v posledních letech získávají čím dál víc příznivců a není divu, že Camino de Santiago – Svatojakubské cesty zažívají renesanci. Nemohl jsem proto jinak a s velkým očekáváním a velmi malým budgetem jsem na camino vyrazil. Vybral jsem si Portugalskou pobřežní cestu (Camino Portugés de Costa) a v tomto článku naleznete postřehy z této pouti.

Je vůbec pouť pro mě?

Mnoho lidí může myšlenka dlouhé poutě odradit jak kvůli fyzické, tak i psychické náročnosti. U Svatojakubské cesty podle mě nejsou tyto obavy na místě. Variant poutních cest je totiž několik, dají se kombinovat a tak si přijde na své opravdu každý. Pouť není závod, každý si sám určuje tempo a počet kilometrů, kolik chce daný den ujít (pokud vůbec nějaké). Na cestě potkáte děti, důchodce, lidi se zdravotními komplikacemi, stejně jako trénované ultramaratonce. Můžete jít s „plnou polní“ anebo jít úplně nalehko. Na pouť se lidé vydávají sami, v párech i ve skupinách. Skutečně „sami“ však budete zvláště u frekventovaných tras během sezóny málokdy. Jediným omezením pro pouť je tak Vaše odhodlání a množství volného času. Pokud máte zvláště toho druhého zmíněného málo, může pro Vás být Portugalská pobřežní cesta to pravé.

Camino Portugués – pobřežní cesta

Portugalské cesty jsou velmi oblíbené z mnoha důvodů, z nichž dle mého převládají ty praktické. Pouť z Porta do Santiaga. („plná“ varianta začíná v Lisabonu) se dá v klidu absolvovat v rámci 2-týdenní dovolené a je poměrně krátká. Varianta Central je dlouhá 260 km a varianta Coastal 280 km. Pobřežní varianta (ve vyhledávači jako Camino Portugués de la Costa, Portuguese Coastal Way atd.) je méně frekventovaná, je téměř pořád po rovince a nabízí pohledy na oceán a v teplých dnech možnost koupání. Navíc skutečnost, že se dají letenky do Porta sehnat velmi levně z této cesty činí lákavou variantu pro poutnické zelenáče.

• 

• 

• 

Kostel, razítko, postel

Minimálně dvě věci odlišují camino od běžné turistické trasy. První je, že se jedná o křesťanskou poutní cestu. To rozhodně neznamená, že cestu absolvují jen křesťané, ale potkáte zde spoustu poutníků, kteří cestu prožívají duchovně, stejně jako velkou koncentraci sakrálních památek. Dalším rozdílem je přítomnost poutnických ubytoven – tzv. albergue. Abyste mohli služeb ubytovny využívat měli byste se prokázat průkazem poutníka – Credential de Peregrino. Do průkazu během cesty sbíráte razítka (ty můžete získat v kostelích, ubytovnách, restauracích, informačních centrech atd.). Na základě průkazu s razítky také v Santiagu dostanete diplom o absolvování pouti. Správně byste měli získat alespoň dvě razítka denně. Přiznám se, že nejsem moc „sběrač“ a razítka pro mě byla otravná povinnost. Jednou se mi to vymstilo a nechtěli mě v albergue ubytovat. Od té doby jsem sbíral poctivěji.

Albergue se pro znaveného poutníka jeví jako dar z nebes. Některé ubytovny jsou jen za dobrovolný příspěvek, v některých dostane dokonce hladový poutník zdarma najíst. Na portugalské cestě je síť poutnických ubytoven rozsáhlá a je z čeho vybírat. Výborný přehled včetně cen, otevíracích dob a poskytovaných službách naleznete na stránkách zde. Realita s ubytovnami však není tak růžová. Během sezóny čekejte poměrně nekompromisní boj o volné postele. Nejprve se přirozeně obsadí ubytovny s dobrovolným příspěvkem a ubytovny „za lidovku“ (ubytovny s cenou cca 5 €/noc). Tyto ubytovny se otevírají kolem 14:00 a už před otevřením u těch nejoblíbenějších stojí fronta poutníků a poměrně brzo jsou obsazené. Tento systém je trošku nefér pro poutníky, kteří chtějí daný den ujít víc kilometrů a nestrávit půlku dne vegetěním na ubytovně. Pokud se rozhodnete strávit na cestě co nejvíc času a docházet až k večeru, budete nejspíš odkázáni na dražší ubytovny (u kterých mohou být ceny dosti vysoké a kvalita nevalná), nebo na ubytování přes služby typu airbnb, booking atd. Pro poutníka s low-cost srdcem však existuje ještě jedna varianta…

Zpátky do lesů

Většinu nocí jsem trávil v přírodě pod širákem a byl jsem překvapený, že tuto variantu nepraktikuje mnohem více lidí. Nebyl jsem vázaný na otevírací dobu a když se mi nějaké místo líbilo nebo jsem byl prostě už unavený, stačilo sejít kousek z cesty a rozdělat karimatku. Cena za absolutní svobodu na pouti není vůbec vysoká, při dobré předpovědi není potřeba stan a tak stačí jen do batohu přibalit karimatku. (V případě deště můžete vždy do albergue). Samozřejmě jsem občas využil služby albergue (toho nejlevnějšího samozřejmě :D), zpravidla jednou za 3 dny, když jsem cítil, že potřebuji dotek civilizace a trošku se socializovat.

• 

• 

• 

Co se týká stravování, má poutník mnoho možností. Kromě restaurací je v každé malé vesničce alespoň bistro nebo kavárna. Restaurace občas nabízejí výživné Menu de Peregrino (poutnické menu) nebo Menu de Diá (denní menu), ve kterém můžete ochutnat lokální speciality za příznivou cenu. Já se většinou uskromňoval a zůstával jsem jen u kávy či piva. Na španělské straně mě potěšilo, že často dostanete automaticky ke kávě nějakou drobnou sladkost (třeba výborné churros) a k pivu nějaké tapas (není to však pravidlem). Jídlo (a víno) jsem většinou nakupoval v supermarketech a obchodech cca jednou za 2 dny. Základ mé poutnické diety tvořily sýry, chorizo a pečivo. Pár kilo v batohu navíc mi přišlo jako férová daň za stravovací nezávislost. S vodou problém není, po cestě je plno míst, kde se dá dočerpat.

Do Santiaga a ještě dále

Za městem Pontevedra, které je už na španělské straně, máte možnost pokračovat po Portugalské cestě (centrální a pobřežní trasa jsou spojené už od města Redondela) anebo si udělat „zacházku“ a zvolit delší variantu Espiritual. Tato cesta je často neprávem opomíjená, protože většina poutníků už spěchá do blížícího se Santiaga de Compostela. To má však i své výhody. Díky tomu je na Espiritual Way opravdu klid a poutníků tu potkáte velmi málo. Část mezi Vilanova de Arousa a Pontecesures lze „oficiálně“ absolvovat na lodi. Není to však povinnost a lze pokračovat pěšky dál po značené cestě. Tuto možnost jsem zvolil i já (v rozhodnutí hrál roli i palubní lístek, který koštoval 19 €) a byl jsem za toto rozhodnutí skutečně rád. Byla to jediná část camina, kde jsem nepotkal žádného jiného poutníka. Variantu Espiritual považuji za nejkrásnější úsek camina a vřele doporučuji. Ve městě Padrón se cesta znovu spojí s Portugalskou a pokračuje do Santiaga.

Po příchodu do Santiaga jsem se necítil, že jsem pouť završil. Samozřejmě jsem si šel pro diplom, udělal se spolupoutníky, co jsem potkal po cestě fotku před katedrálou a šel do katedrály k ostatkům Sv. Jakuba (must have věci). Den jsem odpočíval a veselil se, ale měl jsem chuť pokračovat dál.

Lidé, kteří nechtějí skončit pouť v rušném městě mohou pokračovat k oceánu. Varinaty jsou 2 – Camino Finisterra a Camino Muxía. Já se vydal nejdřív na „konec světa„, tedy na mys Finisterra. Cesta samotná byla prostě nádherná a znovu mě dobila poutnickou energií. U majáku na konci světa jsem nespálil nic ze svého oblečení (jeden z poutnických rituálů), jelikož jsem ho ještě potřeboval na poslední etapu. Do severněji položeného přístavního města Muxiá jsem doputoval a cítil jsem, že tohle je skutečný závěr. U svatyně Santuario da Virxe da Barca, tyčící se nad oceánem, jsem rozdělal karimatku a užil si velmi uklidňující a očisťující západ (i východ) slunce.

Cesta, která Vám změní život?

Když jsem přemýšlel kam se v létě vydat, narazil jsem na články o Caminu Portugal. Autoři v nich o své pouti často mluvili jen v superlativech a o tom jak jim cesta změnila život. Ostatně podobné věci Vám řeknou i někteří poutníci, které kouzlo camina uchvátilo natolik, že cestu absolvují už poněkolikáté. Camino de Santiago je bezpochyby něco víc než běžná turistická cesta a tím nemyslím jen přidanou spirituální hodnotu. Nicméně pokud se rozhodnete na camino vydat, zachovejte při výběru trasy střízlivější úsudek, než jsem měl já. Spousta článků, na které narazíte, je psána lidmi, pro které bylo camino první samostatnou zahraniční cestou a třeba i první turistickou zkušeností. Proto některé informace v nich můžou být přehnané (např. náročnost trasy). Mně se camino moc zalíbilo a rád v budoucnu ještě nějaké absolvuji, preferoval bych však jinou trasu.

Pro koho je Camino Portugal – Coastal Way:

• pro lidi, kteří mají volné jen 2 týdny dovolené
• pro ty, co nikdy necestovali sami a chtějí si to poprvé vyzkoušet – na cestě je bezpečno a v případě, že byste se cítili moc osamělí, vždy Vás někdo rád přijme do „poutnické rodiny“ a pomůže Vám (platí pro jakékoliv camino)
• pro méně zdatné turisty, kteří preferují chůzi po rovince
• pro ty, kdo si chtějí užít během camina oceánu
• pro Čechy, kteří rádi potkávají na cestách rodáky (Portugal Way je v Česku velmi oblíbená)
• pro milovníky vesniček a malých měst
• pro ty, kteří rádi chodí po upravených a asfaltových cestách

Užitečné odkazy:

• Rozpis jednotlivých etap, přehled ubytování – v podstatě vše, co poutník potřebuje (ve španělštině) – https://www.gronze.com/camino-portugues-costa
• Trasa, kterou jsem šel já v mapách (Portugal Coastal Way + Espiritual Way + Camino Finisterra + Muxiá) – zde