Část 4: Malá čínská zeď, party v Budvě a jízda na drakovi

by Karel · 26 srpna, 2016

Ráno za bedlivého pozorování místního pantáty jsme dosušili zmoklé věci a vyrazili směr Kotorský záliv. První zastávkou byl nádherný Perast, který kromě starého města „na pevnině“ mohl zaujmout i dvěma nedalekými ostrůvky s kláštery. Místní „lákači“ nabízeli svezení na ostrůvky za peníz, který byl trochu mimo náš lowcost budget. Proto se Slávek, nejodvážnější člen naší expedice rozhodl, že i za silného větru k ostrovům doplave. My ostatní jsme jeho heroický výkon se zatajeným dechem sledovali v baru na pláži. Nejednou jsme v momentech, kdy zmizel z dohledu, losovali o jeho šat. Slávek (sice vyčerpaný) ostrov pro naši expedici úspěšně dobyl a ve zdraví se vrátil zpátky.

Po obědě jsme se vydali do Kotoru. Tam jsme se po prohlídce města vydali na městské hradby, které jsme pracovně nazvali „malá čínská zeď“. Po absolvování cca bambilionu schodů jsme došli k pevnosti vysoko nad městem, která nám poskytla výhled na celý Kotorský záliv.

Jedna z nejriskantnějších fotek našeho roadtripu, poslední ze dvou mobilů jsme svěřili náhodnému cizinci a otočili se zády

Budva – Jadranská Stodolní

Únava po náročném výstupu a sestupu nám však nezabránila přepnout se do party módu a vyrazit směr Budva. Oblékli jsme naše nejlepší oblečení (to se dvěma skvrnami od kari), co nejlépe jsme zamaskovali pach potu (a dalších neméně zajímavých pachů), posilnili jsme se vybraným vínem a vyrazili jsme vstříc údajně nejvíc party městu na Jadranu (další dění si přesně nevybavujeme, ale jak nás tak znám, tak jsme určitě při pití kávy četli noviny, poslouchali klasickou hudbu a debatovali nad místní politickou situací v zemi)…

Možná jste to nepoznali, ale právě jsme se vyšnořili na údajně nejlepší party na Jadranu

Suché ráno

… Ležíme uprostřed pustiny. Suška jak prase. Vstávám (Slávek – pozn. redaktora) a přemýšlím, jak jsme se zde ocitli. Prohledávám zásoby v autě a všeho všudy máme 2 dcl vody. Upiji svou část a přemýšlím dál. Proč mám v puse jak v polepšovně? Kluci vylézají a skládáme společně mozaiku včerejšího večera. Ledviny máme všichni všechny.
Už teď je mi jasné, že dnešní den absolvuji spíše jako nezúčastněný pozorovatel z poza svých laciných čínských brejlí.
Co naplat. Balíme, kluci mi prokazují skutek milosrdenství a dávají mi většinu svého podílu vody. Jedeme zpět směr Budva doplnit zásoby vody. Dopoledne trávíme na pláži u poloostrova sv. Štefan. Moře na nás působí blahodárně – detox probíhá celkem rychle. Mají tu neskutečně krásnou pláž tvořenou oblázky miliónů odstínů červené, černé a žluté žíhané žilkami dalších nerostů. Plážujeme, koupeme se. Udělalo se mi trochu špatně… Ta trocha vody co jsem dosud pozřel závratnou rychlostí opustila mé tělo. Naštěstí se to celé odehrálo poměrně diskrétně, na to že jsme se nacházeli na zalidněné pláži.
Následoval pokus o dostání se na městečko/poloostrov sv. Štefan. To ale nešlo, jelikož na přístup sem platí přísné regule a v podstatě jen ti prominentní se zde dostanou. Jdeme se tedy alespoň projít po pobřeží směr Budva a pak se pakujeme. Pro mě dopoledne jak jízda na drakovi …