Část 3: Jogurti ve velkoměstě!
Náš kemp a hodný pan pasák
Náš poslední a zároveň nejoblíbenější řidič Luca nás vyhodil na Termini – centrálním dopravním uzlu Říma.Vydali jsme se rovnou hledat bájný kempík, který se měl dle Karlových matných vzpomínek nacházet kdesi západně od Říma v blízkosti moře v místě zvaném Ostia. Když jsme vystoupili z metra v Ostii, do tváří nám zavanul mořský vánek a naše mysli začal zaplňovat pocit vítězství. Dostali jsme se do cíle! Nicméně byl už večer a byli jsme také značně unavení po cestě a stále jsme nevěděli kde budeme spát. Bez internetu se hledalo špatně. Byli jsme odkázáni na Karlův vágní popis místa a rady místních.
Když říkám místních, tak tím mám na mysli především unaveně vypadající dámy, které jsme potkali při cestě ke kempu. Některé posedávaly u keřů na plastových zahradních židlích, jiné postávaly. Začali jsme jímat určité podezření. O co se jedná nás ujistilo setkání s jedním velmi pofidérním pánem. Na otázku zda neví, kde tady najdeme kemp nám ochotně poradil a ukázal cestu. Nezapoměl se nás však také zeptat, jestli bychom neměli zájem o eskort. Samozřejmě jsme jeho nabídku odmítli. Toho času jsme ještě tak docela nevěděli o co se jedná, ale znělo to jako něco za co se musí platit.
S hodným panem pasákem jsme se rozloučili a nakonec jsme našli náš kemp. Následovalo ubytování a noční koupačka v moři. Náš kemp byl zřejmě tou nejlowcostovější ubytovací variantou v Římě, hned po spaní pod mostem (na nádražích se spát nedá, jak jsme k naší nelibosti později zjistili…). Kemp však skýtal vše, co každý low-cosťák potřebuje k přežití. Kromě standardního kemp nabízel také další zajímavé možnosti. Večery jsme trávili u moře s lahví vína, pochutnávali si na pizze tak výborné, že jsme ji raději zapíjeli becherovkou a jednou v kempu dokonce hrála živá muzika.
Toulky Římem
Z našeho kempíku na periferii je to do centra Říma tak 20 minut metrem. Dále jsme si město spíše vychutnávali jako pěší – je to zdravé pro tělo i peněženku! Neměli jsme příruční batůžky, to jsme vyřešili použitím obalu od karimatky – řešení elegantní a praktické. Kdyby se Vám zdálo, že ta tenká šňurka od obalu se mi musela neustále trýznivě zařezávat do ramene, tak to máte naprostou pravdu.
První významnou zastávkou pro nás bylo Vatikánské muzem. Řada u vstupu byla dlouhá jak pondělí. Nabídky guidů, že nás protáhnout rychleji, jsme samozřejmě odmítali. Jak se ukázalo byla to dobrá volba. Zašli jsme se raději podívat na svatopetrské náměstí a po návratu byla fronta téměř neexistující. Očividně to byl jen první ranní nával dychtivých turistů, který kolem doby oběda značně opadl. Eura zůstaly opět v našich hlubokých kapsičkách a ani jsme nemuseli příliš dlouho čekat.
Vatikánské muzeum zcela určitě stojí za návštěvu. Na to, abyste ocenili jeho rozsáhlé sbírky nemusíte být žádní umělečtí guruové. My, dva sotva dvacetiletí zobáci, jsme toho živoucím důkazem. Po překonání husto-kruto-přísné vstupní bezpečnostní prohlídky jsme se dokázali ztratit v expozicích muzea na několik hodin. Kromě vskutku zajímavých exponátů jsme také obdivovali budovu samotnou a její zahradní komplex.
Ve městě jsme si pochodili většinu mainstreamových atrakcí. Jak jsme však zjistili, Řím toho nabízí mnohem více než jenom Koloseum, španělské schody, forum romanum a svatopetrské náměstí. Každý, kdo na to má alespoň kondici, může snadno probloudit několik dní městem. Ztratit se v těch nejmenší uličkách, objevit obchůdky a tržní náměstí. Ochutnávat místní víno, všudypřítomnou výbornou kávu, zmrzlinu a jiné pochoutky. Objevovat desítky starobylých chrámů (většinou vstup zdarma $$) a obdivovat neskutečnou architekturu. Zkrátka nasávat místní atmosféru a k tomu nepotřebujete žádného průvodce. Bude vám stačit Váš telefon a mapový podklad vašeho výběru. Pro účel vyhledávání zajímavých míst a památek nám vždy udělaly vybornou službu naše věhlasné mapy.cz, které můžete mít i offline.
Jednou z atrakcí, kterou můžete nalézt v ulicích Říma jsou prodejci plagiátů. Pokud si budete v Římě na ulici chtít koupit „zaručeně pravé“ značkové zboží, tak to se Vám určitě nepovede. Pokud Vám ale nevadí, že zboží není originální, můžete zde koupit celkem fajn věci. Dejte si však pozor, někdy za ten čínský brak budou chtít pouliční prodavači vcelku horentní sumy. Brýle Rayban, kvalitní obleční značky Mike či „naprosto pravá“ kabelka Prada Vás může vyjít na skutečné jmění. Nebo také pakatel, pokud umíte smlouvat a není vám trapné třikrát předstíraně odejít, abyste tak mohli do rukou (falešně) zklamaného obchodníka odevzdat 5 euro za vcelku fajn brýle. Nebojte i tak na Vás prodejce vydělá a rád Vám je prodá. Já osobně jsem na tomto výletě objevil svoji lásku k handlování.
- Dumpsterdiving – odpadky nebo poklad?! - 23 prosince, 2019
- Část 4: Jogurti se vrací domů - 30 července, 2014
- Část 3: Jogurti ve velkoměstě! - 29 července, 2014