Část třetí: Vzhůru do hor

by Vojta · 29 srpna, 2018

Ty vole, kde mám spacák?

Po veleúspěšném servisním zásahu, při kterém nám kluci z vesnice přivolali na pomoc i pana mechanika (který měl méně zubů než já prstů na jedné ruce) jsme se vydali dál.

Překračujeme hranice s Černou Horou, rapidně stoupla kvalita benzínových stanic – za to kvalita cest byla taková, že jsme si mnohdy říkali, jestli jsme pořád ještě na cestě nebo jedeme vyschlým korytem řeky. Nevadí, nás nic nezastaví! Ani krávy neochotně uhýbající stranou, ani cesta připomínající jízdu měsíčním kráterem.

Do Thethu to už dneska nestíháme. Hlavně po cestě nachytaný wifi signál nám prozradil, že bude v údolí pořádný slejvák. Rozhodujeme se, že zakempíme u jezera Skadar a zítra se rozhodneme podle aktuální předpovědi.

Projíždíme malým městečkem s názvem Koplik – zde se občerstvujeme proklatě dobrým balkánským fastfoodem. Slávek mizí v uličkách města. Po chvíli se vynoří po boku s novými fellas. Hovoří. Nabídnutou cigaretu Slávek neodmítá – snad ze slušnosti, snad ze strachu. Za chvíli přijíždí auto. Vystupuje týpek, který mu s úsměvem na tváři něco předává. Už tady máme kamarády. Naváděni Seznamáckou mapou hledáme (místy se spíš brodíme a prodíráme) cestu, která má udájne vést k jezeru. Po chvíli se vynořujeme s naším korábem z houští a před námi se otevírá krásná oblázková pláž osvícená měsíčním světlem. Stavíme stany…

Spacák

Avšak něco tu nehraje. Vojta se škrábe na hlavě s nepřítomným výrazem … ,,Vojto, co je, proč si nechystáš spaní?“ ,,Něco tě trápí??“ ,,No, borci, já tu nevidím svůj spacák…“ Asi zůstal v Mostaru… Vojta dostává deku z nouzové výbavičky.

Whatever… Chvíli se kocháme pohledem na jezero, hory, nad nimiž se blýská, hovoříme o životě, cítíme se svobodní (teda až na Vojtu). Čistíme zoubky a jdeme spinkat – my do stanu, Vojta do auta.
Zítra to bude zajímavý… Musíme sehnat spacák. Jsme sice punkáči. Bez spacáku ale Vojta s námi do hor nemůže.

Za šumění ptačích křidel a klapání koňských zubů se probouzíme do dalšího dne. Moc energie v sobě zrovna nemáme, ale co nejrychleji si balíme svých pět švestek a vyražíme do Kopliku na kavíčku a Wi-Fi, neboť potřebujeme nasosat nějaké informace. Potvrdili se nám obavy o špatném počasí na Thethu, takže měníme plány a vyrážíme za jiným dobrodružstvím.Nejprve nás auto doveze do Skadaru, kde se snažíme vyřešit Vojtovu ztrátu spacáku. I přestože většina lidi neumí moc anglicky, snaží se nám ze všech sil pomoci. Někdy se u nás sejde klidně i 10 lidi, co se mezi sebou radí, co udělat s naší situaci. Nakonec se dozvídáme z více zdrojů a shopu jménem Jumbo. Kupujeme místní hotdogy a vyrážíme k obchodu. Místní nelhali a opravdu zde nacházíme obchůdek se spacákem uvnitř. Ikdyž spacákje trochu silné slovo.Je to v podstatě deka skládající se ze 100% polyesteru ve tvaru spacáku za tři kilča. Ale jiná možnost zde není, Vojta si nemůže moc vybírat.

DJ Slávek

Hrbolaté cesty nás vedou až do městečka Velpojë a jeho pláž. Po navléknutí plaveček razíme na pobřežní hlídku. Místní vlny stojí za hřích, takže za chvíli jsme všichni po krk ve vodě. Po chvíli se odebíráme na plážový bar, kde se ze Slávka stává DJ pro celou pláž. Ale každý playlist jednou skončí, zvedáme kotvy a vyrážíme konečně přes Skadar do Thetu.

Po cestě už se nám stmívá a na konci jakžtakž dobré cesty a za smradu spojky dorážíme již za měsíčku. Rozhodujeme se utábořit ještě před cestou dolů do údolí Thet, z poslední expedice totiž víme, jak moc je cesta zrádná i přes den. Klepeme se zimou a rozděláváme stany, smějeme se Vojtovi a zpíváme u kytárky.