Dumpsterdiving – odpadky nebo poklad?!
Žijeme ve vyspělé společnosti. Technologický pokrok, obrovská míra automatizace a především naše touha „mít víc“ roztáčejí kolotoč produkce a konzumu do stále větších otáček. To je skvělé, že? Ano, ale … V tomto článku se dozvíme o realitě nakládání s jídlem v 21. století a také novému hobby, které díky tomuto horlivému konzumu mohlo vzniknout – Dumpsterdiving. Nezůstanu pouze u teorie, dozvíte se také mnoho praktických informací a tipů pro ty z Vás, kteří by si tuto kratochvíli také rádi zkusili.

Už nelovíme, taháme to z popelnic …
Ve své podstatě není nic špatného na tom, že my jako lidé toužíme mít víc. Je to náš základní lidský instinkt, vytříbený miliony let evoluce, bez kterého bychom jako živočišný druh nikdy nebyli tak úspěšní. Začalo to, když si lidé poprvé uvědomili, že vlastně nemusíme běhat po lesích ve snaze lovit a sbírat. A tak jsme se začali rýpat v zemi a zvířata si dovedli domů. Přidejte circa 12 tisíc let a jsme tam kde jsme teď. Ve světě, kde si některé děti už nejsou vědomi, odkud a jak se vlastně jejich jídlo dostalo k nim na talíř. Aby ne, žijeme ve světě, kde stačí nastoupit do auta a o pár minut později se tak ocitnout v obchodě doslova od země po strop nacpaném nepřeberným množstvím cenově dostupných potravin. Nám – zákazníkům tedy už jen doslova stačí natáhnout ruku a potraviny si vzít. Toto je ještě ten lepší případ. Dnešní doba jde však ještě o krok dál v honbě za pohodlností. De facto nám umožňuje pouze párkrát kliknout do mobilního telefonu a již zanedlouho se u našich dveří objeví čerstvě připravený lahodný pokrm, nebo taška s námi vybranými potravinami.

Tento luxus nám přinesl nesmírně sofistikovaný výrobní a distribuční systém, který ale samozřejmě není bezchybný. Aby na každého v obchodu čekalo jeho avokádo, musí se někde vypěstovat. Vzhledem k tomu, že se této hipsterské zelenině v našich končinách příliš nedaří, musí se vypěstovat někde jinde – třeba v Mexiku. Poté k nám putuje 15000 km, vystřídá hromadu dopravních prostředků, trpělivě čeká v meziskladech, projde doslova desítkami rukou, aby se konečně mohlo blýskat na polici u nás v obchodě. Musí jich tam být dost, aby nějaký hipster nezůstal bez večeře, tedy aby vyšlo i na toho posledního, co přijde 20 minut před zavíračkou. Jenomže co když nepřijde? Ano, hádáte správně. Avokádo, do kterého bylo vloženo tolik lidského úsilí, přírodních zdrojů a vykonalo tuto předlouhou pouť skončí v koši. Typicky ve velkém dumpsteru za obchodním domem. A toto je právě místo, kolem kterého se bude odvíjet tento článek.
No nekup to!
Jistě si říkáte, že tohle všechno přece víte a je to logické. Každý proces má ztráty a tak logicky nějaké procento jídla se nedostane z obchodu k nám domů a skončí v koši. Věděli jste ale, že se celosvětově jenom v obchodech s potravinami vyhodí téměř 20 miliard tun jídla ročně?! Cca 10% jídla se z pultů nedostane k lidem, ale je vyhozeno v dumpsteru za obchodem. [1]

Je jen logické, že alespoň částečně tato informace pronikla do povědomí veřejnosti. Domnívám se však, že ne dostatečně. Jsem si jistý, že si naprostá většina lidí není vědoma měřítka tohoto problému. Jsou tu mezi námi lidé, kteří si toho vědomi jsou a ba dokonce se rozhodli s touto skutečností „jaksi pracovat“ – jídlo z těchto velkých dampstrů zachraňovat. Aby tak učinili, musí se mnohdy ponořit do hlubin popelnice. Nikoho tedy nepřekvapí jak vznikl anglický termín „dumpsterdiving“ – je to složenina anglických slov dumpster – popelnice a diving – potápění.
Časem tak kolem tohoto fenoménu vyrostla poměrně silná celosvětová komunita. Tato komunita se převážně skládá z různých alternativců – freegani, vegani, hippie, studenti, low-cost cestovatelé, ale také důchodci a lidé bez domova či v hmotné nouzi. A proč také ne? Možná je tato komunita právě ten potřebný regulační článek, který jednou pomůže zregulovat naše zásobovací řetězce a tím i omezit toto strašlivé plýtvání.
A je to legální?
Co se týče legality tohoto počínání – není zde jednoduchá univerzální odpověď. Vlastně jedna ano – záleží. Je třeba brát v potaz zákony dané země, ve které se nacházíme. Často je ale obtížné se v zákoně zorientovat a někdy zákon ani tento případ explicitně neupravuje.Ve valné většině případů nemá o tom, zda je toto vaše počínání legální či nelegální, potuchu ani policie. Natožpak personál obchodu, nebo náhodní kolemjdoucí. Setkáte-li se s někým během dumpsterování, očekávejte, že reakce se budou různit od člověka k člověku. V praxi tak v drtivé většině zákon představuje právě onen personál obchodu, popř. náhodní kolemjdoucí či (v nejhorším případě) policie. Jak s Vámi naloží většinou právě záleží na jejich osobním postoji k věci.

Z vlastní zkušenosti jsem se takto zatím setkal pouze s náhodnými kolemjdoucími a právě personálem obchodů. Od kolemjdoucích jsem zaznamenal ve směs pouze plaché zvídavé reakce. Co se týče personálu, zde jsem se v naprosté většině setkal s reakcí buď přímo pozitivní (už se s pár prodavači zdravím), nebo neutrální (typu vím o tom a je mi to fuk). Jen v malém množství případů jsem se setkal s personálem, který reagoval negativně a to ve smyslu toho, že mi bylo jen řečeno, že to zde není povoleno a mám odejít. Já jsem fanoušek ostrých loktů a překecávání, takže jsem většinou šel ještě o krok dále a smlouval – „ale no ták, tak jenom trochu té zeleniny a tyhle vajíčka“ a půjdu. Takže jsem si vždy nechal to co už jsem měl, rozloučil se a šel. S policií jsem naštěstí zatím co do činění neměl a snad ani nebudu. Četl jsem však, že policie to většinou taky nehrotí, dokonce je prý snad zaznamenaný jeden jediný případ, kdy tuto činnost policie někde v německu posoudila jako neoprávněný vstup či co – to ale stejně vyšumělo a nemělo žádné důsledky. Naopak jsem četl o jednom kuriózním svědectví, kdy Rakouská policistka dokonce dumpsterdiverovi darovala peníze, protože jí ho bylo líto.
Proto bych každému z Vás doporučil se především (jako vždy) řídit zdravým rozumem. Pokud Vás u toho někdo načapá – jednoduše buďte upřímní a zdvořilí. Řekněte, že jste dumpsterdiver a zeptejte se, jestli je to ok. Při prvním náznaku odporu to zabalte, vysvětlete, že jste nikomu nechtěli způsobit újmu, rozlučte se a jděte pryč. Nic na tom opravdu není. Pro někoho navíc dobrá výuka asertivity.
Norsko nás proškolilo.
Dumpsterdiving jsem poprvé okusil v Norsku při našem stopovacím výletu za polární kruh s kamarádem Karlem. Do tajů jsme byli zasvěceni naprosto náhodou – čechem, kterého jsme potkali na nádraží ve městě Bodø. Byl to jistý mládenec se slečnou čekající na jejich spoj držíce plné tašky moc dobrého jídla. Říkáme si s Karlem, že to asi budou nějací bohatí západoevropští turisté, kručíce nám při pohledu na ty tašky v žaludcích. S jídlem to pro nás v Norsku nebyla žádná sláva, vzhledem k tomu jaké tam mají ceny a vzhledem k tomu jak hluboko do kapsy jsme tehdy měli. O to větší bylo naše překvapení, když jsme od nich uslyšeli češtinu! Slovo dalo slovo a brzy jsme byli informování o tom, že jídlo si v Norsku není třeba kupovat. Cituji: „Kluci, proč byste to kupovali? Vždyť ty koše jsou doslova plný chálky!“
Btw Karel s Matějem loni v Norsku také dumpsterovali a o svých zážitcích napsali cestovatelskou minisérii.
A také že ano! Ještě ten den, jsme se vydali na lov a po prvních nesmělých pokusech, jsme do tajů dumpsterdivingu pronikli. Zcela otevřeně se přiznávám, že mě to okamžitě začalo velmi bavit a těšit. Celý tento podnik byl pro mě jako hra – lov pokladů. Po návratu domů, jsem na tuto bohulibou činnost jaksi zanevřel, snad zapomněl pod návalem povinností všedního života. Pouze poté co jsem se přestěhoval do Rakouska jsem zjistil, že zde je velmi silná komunita diverů. Do této komunity jsem pronikl a oprášil svoje hobby. Jsou tomu už dva roky, co zachraňuji jídlo. Je to tak trochu moje hobby. O svoje úlovky se dělím a především se dělím o svoje poznatky z tohoto odvětví. Snažím se pro to nadchnout další lidi (na svědomí mám už několik nových aktivních diverů, které jsem inspiroval / proškolil). Pokud Vás to také zajímá, rád se s Vámi zde podělím o pár tipů.
Tipy, Dos And Don’ts
Kde Vám pokvete pšenka?
Ze zkušeností víme, že nejhojnější žeň se nachází v zemích západní Evropy a v severských zemích. (Rakousko, Německo, Francie, Benelux, Norsko, …). V Česku to taky jde, není to ale zdaleka taková sláva.
Informace jsou síla
Určitě si vyhledejte informace o situaciu v místě vašeho bydliště nebo místa kde cestujete. Často najdete facebookové skupiny pro města, reddit, thrashwiki [2]. Ideální je se spojit s místními komunitami – od nich se dozvíte cenné info platné právě pro Vaše místo.
Kdo se stydí, nesmí do dumpsteru
Pokud se chcete vyhnout pozornosti, vyražte do terénu po zavíračce / v noci.
Průzkum okolí
Tohle je vždy první fáze každého divera. Vezměte kolo, a udělejte si výlet po obchodech v okolí svého bydliště. V google mapě si vytvořte seznam míst, která mají přístupné dumpstery. Když mám cestu třeba z posilovny, na trase si vyhledám obchody a omrknu je. Časem Vám vznikne velmi cenná mapa vybraných oblíbených míst, kde víte, že to funguje dobře.
PSP – pomůcky, slušnost, pořádek
Skvělou službu Vám udělají rukavice, čelovka, sáčky, tašky, batoh, kolo / auto, případně dezinfekce rukou. S lidmi se kterými se u (v) dumpsteru setkám jednám nanejvýš slušně – vyplatí se Vám to uvidíte. Místo, na kterém lovím vždy zanechám ve stavu v jakém bylo před tím, nebo ideálně ještě uklizenějším.
Nebuď hamoun
Vezmi jen tolik, co můžeš reálně spotřebovat / rozdat. Smysl našeho počínání je v efektivním využití jídla, které by jinak přišlo nazmar. 50 banánů co Vám shnije na stole mohlo udělat radost lidem, kteří by je skutečně spotřebovali.

low-cost cestování a dumpsterdiving
Jak napovídá název naší skupiny – jsme velkými zastánci názoru, že k cestování není zapotřebí ani tolik peněz, má-li jedinec dostatek odvahy a důvtipu. Dumpsterdiving je zářivou ukázkou právě toho důvtipu. Je to metoda, která Vám potenciálně může ušetřit značné náklady při cestování výměnou za trochu toho času a vynaloženého úsilí.
Rakousko je naší oblíbenou destinací kvůli horám. Neskrýváme však, že množství jídla které dokážeme v této zemi sehnat pomocí dumpsterdivingu také velmi přidává na oblibě. Jistě si umíte představit, kolik radosti krabice plné vydumpsterovaného jídla v naší skupině nadělá – přihlédneme-li k faktu, že většina naší party jsou studenti / čerstvě pracující.
Proto říkám – rozhodnete-li se cestovat, provozujte při svých cestách dumpsterdiving. Můžete touto cestou ušetřit nemalé prostředky. Je to navíc i docela sranda a věřte, že se Vám stane spousta příhod, které budou slízet úspěch u Vašich přátel, až jim je budete jednou u piva vyprávět.
Galerie našich úlovků
Na závěr bych se s Vámi rád podělil o galerii úlovků, které jsme reálně našli. Vyhlásil jsem na low-costu soutěž o nejlepší dumpster fotky a výběr z nich najdete v této galerii.
Pokud Vás třeba tento článek inspiroval k dumpsterdivingu, či se této zálibě věnujete už déle a máte nějaké zajímavé fotky úlovků, uploadněte vaši trofej třeba na google disk, imgur nebo jiný server a dejte nám odkaz na obrázek do komentáře.
Zdroje:
[1] https://www.dumpsters.com/blog/grocery-store-food-waste-statistics
[2] https://trashwiki.org/en/Main_Page
- Dumpsterdiving – odpadky nebo poklad?! - 23 prosince, 2019
- Část 4: Jogurti se vrací domů - 30 července, 2014
- Část 3: Jogurti ve velkoměstě! - 29 července, 2014
Využívání zbytečných potravin vás šlechtí. Bohužel už ne ten způsob kterým tak nakládáte.
Raději než vytahovat odpadky z popelnice, ač někdy v dobré kvalitě, mohli byste zajít do obchodu kde najdete regál s potravinami před koncem expirační doby. A ne to není regál, „Hele tohle si zítra vytáhnu z kontejneru za Lidlem“!
Výsledek bude stejný, potraviny se nevyhodí, ikdyž zdá se, že u vás jde o čistou snahu ušetřit koruny a nikomu nic nedat.
Tento článek je pomyslný vrchol šetřivého čecha v zahraničí. Mezi oblíbené sporty patří spaní na ulicích, neplacení v kempu, vybírání popelnic, snaha zneužívat veřejnou dopravu, lhaní v kempu o délce pobytu nebo počtu osob a podobně.
Chtěla jsem s váma jezdit na akce ale jak čtu co se tam děje, tak to raději přenechám bezdomovecký styl vám a budu jezdit nízko nákladově sama ale s hlavou vztyčenou.
A vy se prosím zamyslete jaký obraz toto chování zanechává o češích v zahraničí.
Dobrý den vážená paní / slečno.
Nejprve mi dovolte Vám poděkovat za návštěvu našeho webu. Jistě znáte to přísloví: Sto lidí, sto chutí (a názorů). Ten Váš se zřejmě v tomto případě příliš neshoduje s tím naším. A to je zcela v pořádku! Pokusím se Vám teď odpovědět skrz moji optiku a předložit nějaké doplňkové informace. Položím Vám i nějaké otázky. Budu reagovat shora dolů.
„Raději než vytahovat odpadky z popelnice, ač někdy v dobré kvalitě, mohli byste zajít do obchodu kde najdete regál s potravinami před koncem expirační doby.“
Dobrá otázka. Odpověď: přesně to děláme 😊. Nebo minimálně já. Pokud to jde, což ale dost často z různých důvodů nejde. Někdy se potraviny (moje zkušenost z Rakouska) přestože nejsou prošlé na slevový pult nedostanou! Podívejte se na obrázek 1,5kg šunky – když jsem ji objevil, zbývaly jí asi 3 dny do expirace. Někdy taky prostě prošvihnete otevírací dobu. Někdy se stane, že obchod naskladní nové zboží a to nejstarší, přestože není vůebc prošlé skončí v koši, protože jej nemají kam dát! Některé zboží je sezónní – tuhle jsem v kontejneru našel tak 3 kg velikonočních čokoládových figurek. Koš si zasloužily protože skončily velikonoce! Zkrátka někdy se tam ty potraviny objeví, aniž by člověk měl šanci je zachránit se slevou. Je podle Vás lepší nechat tu potravinu spálit? Podle mě ne!
„Výsledek bude stejný, potraviny se nevyhodí, ikdyž zdá se, že u vás jde o čistou snahu ušetřit koruny a nikomu nic nedat.“
O koruny nám samozřejmě jde. To nebudeme (ani nechceme) zastírat. Proti té druhé části věty se ale musím ohradit – jelikož se mě osobně dosti dotýká. Dávat umíme a děláme to. Vždyť právě tohle je jedna z hlavních tezí dumpsterdivingu. „Zachraň jídlo, které mělo vejít v vniveč a poděl se s druhými.“ V místě mého bydliště jsem už rozdal kilogramy a kilogramy potravin kamarádům a lidem v nouzi.
„Tento článek je pomyslný vrchol šetřivého čecha v zahraničí.“
Zde Vás opravím – z dat, která mám k dispozici Češi spíše zaostávají co se týče dumpsterdivingu. Žiji v Rakousku a v místě mého bydliště existuje komunita čítající 5 tisíc členů, kteří více či méně provozují dumpsterdiving. Z nich 95% jsou lidé Rakouské národnosti. V Brně – městě srovnatelném rozlohou, i demografií dumpsterdiving skupina čítá na 1,9 tisíc členů. Z těchto dat mi vyplívá, že Rakušené nás v oblibě této činnosti předčí. Přesvědčit se můžete sama. Stačí si vyhledat skupiny „Dumpsterdiving Brno“ a „Dumpstern Graz“.
„Mezi oblíbené sporty patří spaní na ulicích, neplacení v kempu, vybírání popelnic, snaha zneužívat veřejnou dopravu, lhaní v kempu o délce pobytu nebo počtu osob a podobně.“
Mám to chápat tak, že protože provozujeme dumpsterdiving, jsme automaticky také zlodějové, neplatiči v kempech, černí jezdci v MHD atd? Jestli ano, tak vězte, že vaše chování není nic jiného než obyčejné nactiutrhání. A proti tomu se musím silně ohradit.
„Chtěla jsem s váma jezdit na akce ale jak čtu co se tam děje, tak to raději přenechám bezdomovecký styl vám a budu jezdit nízko nákladově sama ale s hlavou vztyčenou.“
K tomu Vám popřeji mnoho zdaru. My jezdíme také se vztyčenými hlavami. A to, že mě přirovnáváte k bezdomovci mi přijde spíše úsměvné. A proto na vaši pejorativní větu zareaguji způsobem sobě vlastním: úsměvem 😊.
„A vy se prosím zamyslete jaký obraz toto chování zanechává o češích v zahraničí.“
Už jsem dumpsteroval kromě s Čechy také s lidmi národnosti Rakouské, Polské, Ruské, Americké, Německé, … než bych dokončil tento seznam, vyjmenoval bych půlku národů Evropy a světa. Mají se tito lidé podle Vás také stydět?
Někdy je obtížné provádět sebereflexi a i my se tu a tam dopustíme nějakého morálního přešlapu. Jsme jen lidi že? Tuto činnost však za morální přešlap prostě považovat nedokážu. Netvrdím, že moje pravda je absolutní. Je to můj osobní názor, ale stojím si za ním.
Mít jiný názor než druhý a prezentovat ho a diskutovat jej s druhými je právo každého z nás (dokonce řekl bych i povinnost, máme-li se jako druh někam posunout). Dovolím si Vám ale také dát na závěr podnět k zamyšlení: Nemyslíte si, že by se tak dalo činit i s trochou té otevřené mysli, empatie a laskavosti? Opravdu je nutné všechny, co provádí tuto činnosti označovat za ubožáky, bezdomovce a ostudu národa? Házet je do jednoho pytle se zločinci a podvodníky? Omlouvám se, ale tento Váš pohled, mi přijde dosti černobílý, postrádající perspektivu a hlavně nefér.
Pokud byste měla zájem vystoupit z anonymity a třeba se někdy sejít a na toto téma si pohovořit, třeba bychom to mohli uskutečnit. A nebojte, dumpster potraviny Vám nutit nebudu, pokud o ně nebudete stát 😊.
S pozdravem
Honza Slavotínek