Část 6: Statistika, naše postřehy z Norska a cesta domů

by Matěj · 18 srpna, 2019

Počet dní v Norsku: 16
Cena: 6500,-/osoba (letenky, trajekty, bus, prut, návnady, jídlo, kávičky, dárky, muzeum)
Počet stopnutých aut: 48
Počet ujetých km: cca 2230
Počet chycených ryb: 22
Počet nachozených km: 210
Počet deštivých dnů: 1

Postřehy a pocity z Norska

stopování v Norsku je prostě lahoda, málo směrů, krásná příroda kolem a průměrný čekací čas cca 5 minut
řidič, který Vám zde zastaví bude pravděpodobně velmi srdečný, zajede si kvůli Vám a nejspíš bude vlastníkem malého, zaskládáného a starého auta
každý, koho jsme potkali mluvil velmi obstojně anglicky (napříč věkem a společenským postavením)
Norsko je drahé i pro Nory
během stopování nám nezastavil ani jeden řidič Tesly/BMW (obou značek na silnici požehnaně), během čekání jsme vypracovali teorii, jejíž hlavní myšlenka je možná korelace mezi velikostí přirození řidičů těchto aut a vlastnictvím výše zmíněných značek…snad jsme měli jen smůlu
už nechceme Teslu
většina placení (a ostatně všechno) funguje na důvěře
všude jsou luxusní místa na stanování a hledání je díky “Free campingu” velice jednoduché
rybařit může každý debil
luxusní, vybavené a čisté toalety a odpočívadla na místech, kde jsme je nečekali
chyběla nám tma, usínali jsme se světlem a probouzeli se s ním taky

Poslední dny

Poslední noc na severu trávíme v norském stylu. Prší, je mlha a my se drápeme do kopce na tůru nedaleko Tromsa. Na vrcholu jsme odměněni nádherným výhledem na fjordy a jako bonus nocoviště u jezera sdílíme se stádem sobů. Druhý den sestupujeme za trochou kultury do města pod námi, kde zrovna probíhá hudební festival. Navštěvujeme polární muzeum a nakupujeme dárečky domů (samozřejmě se cestou občerstvujeme v blízkém dumpsteru). Poté už míříme na místní maličké letiště. Žádný kontraband u nás nenachází, detektory smradu obcházíme a se slzou na víčku opouštíme Norsko.

Přistáváme na letišti v Gdaňsku, kde bez okolků rozděláváme karimatky a přespáváme v letištní hale. Ráno se převlékáme do “hodobóžového”. V našem případě to znamená, že si oblékáme košile s nejméně skvrnami, ponožky, které se ještě “nelámou” a jdeme do víru velkoměsta. Co následuje dál by se dalo nazvat jako LOW COST “cheat-day”. Spíše než památky nás zajímají kavárny, cukrárny, pekárny a restaurace, kde se po 2 týdnech strádání už za lidové peníze spravujeme. Večer pak nasedáme do nočního autobusu a jedeme už konečně za maminkami.