Část 5: Sommarøy, nasycení hladových a pachy kolem

by Matěj · 15 srpna, 2019

Jestli byl na ostrově Senja klid, tak na ostrově Sommarøy se zastavil čas. Místy to vypadalo, že jsme opustili drsný sever a ocitli se někde na Maledivách. Písečné pláže s kousky korálů, klidné zátoky a neobvykle teplé počasí nám dalo na chvíli zapomenout, že jsme hluboko za hranicí polárního kruhu. Touláme se po ostrově, v mělké vodě zkoušíme rybařit a nakonec stavíme stan na vyhlídce na přilehlém ostrově. Dobíjíme energii a užíváme si klidu, poté vyrážíme směr Tromsø.

Učíme Nory rybařit

Jelikož je předpověď na další den špatná, přesouváme se z Tromsa do nedaleké rybářské osady Hella, kde se hodláme v deštivý den zašít. Po chvíli večerního rybaření si odnášíme 4 ryby. Druhý den ráno kolem našeho stanu procházejí rybáři, kteří si přivstali, aby zabrali nejlepší místa. My si ráno rádi přispíme a proto k vodě přicházíme až těsně “před obědem”. Zaujímáme nějaké místo (o rybaření nevíme skoro nic, tak se ani místo nesnažíme vybírat) a nahazujeme. Hned po prvním nahození už taháme vzpouzející se rybu a získáváme pozornost okolních rybářů. To je však jen začátek, k našemu překvapení s každým dalším nahozením vytahujeme ryby takovým tempem, že je sotva stáčíme zabíjet. To už odvážnější rybáři kolem (kteří zatím nebyli úspěšní) pokládají své pruty a přicházejí blíž studovat naši “techniku”. Vrcholem frašky je, když se jeden větrem ošlehaný rybář ptá, na co chytáme a co je naše tajemství. Tu věc, co máme na konci vlasce nedokážeme ani pojmenovat, tak mu ji jen ukazujeme. Vzápětí on i ostatní rybáři otevírají své obří vaky a přezbrojují na naši návnadu. Množství ryb, které jsme už nachytali nemáme šanci sníst, ale je nám blbé po 5 minutách odcházet. Proto ryby nabízíme ostatním rybářům, kteří je s vděkem přijímají. Poté co jsme nasytili všechny hladové a zůstalo nám 5 ryb pro vlastní užitek přenecháváme naše místo, o které se po našem odchodu strhla mela. Slepý holub zase jednou našel zrno…

Co to tu tak strašně smrdí?

Většinu večerů usínáme se slzícíma očima a není to jen kvůli tomu, že se nám stýská. Je to kvůli pachům, které nás po pár dnech začaly obklopovat. Na čerstvém vzduchu je to dobré, ale ve stanu začíná atmosféra docela houstnout. Fajn je, že každý večer je to jiný zápach. Jednou se jedná o kouř z ohně, jindy o zápach z našich nohou (často jsme v botech celý den), s každým rybářským úspěchem se objevuje i rybina a v neposlední řadě pach, který má na svědomí náš specifický jídelníček. Nemyslete si však, že si v tom nějak libujeme – na každém příhodném místě se snažíme o očistu těla i oblečení (často využíváme záchody pro invalidy – jsou tam větší umyvadla a nikdo tam nechodí). Signálem pro další “koupel” při stopování pro nás bývá nenápadné pootevření okýnka u řidiče hned poté, co nastoupíme do auta. Doufáme, že na letišti v Tromsu nenainstalovali nějaké nové detektory smradu, ještě rádi bychom se totiž někdy podívali do ČR…