Část 2: Stopnutá plachetnice a Mostar

by Karel · 19 srpna, 2016

Máte loď? A mohli bychom ji vidět?

K molu, kde jsme hodovali, přijela plachetnice se sympatickým párem ze Slovinska. Díky Slávkovému vrozenému daru udělat si nové přátele kdykoliv a kdekoliv (a pár lahvím vína) se s nimi dáváme do řeči. Vyprávěli jsme jim o našich plánech, pochváli jim jejich loď a šli si lehnout do nedalekého olivového háje. Ráno jsme se probudili do dalšího krásného dne. Teda byl by ještě krásnější, kdyby někteří z nás neměli na každém centimetru čtverečním těla asi tak 150 kousanců od komárů. Po menší snídani jsme se vrátili na molo. Dali jsme se opět do řeči se slovinským párem a k našemu úžasu nám nabídli, že nás svou plachetnicí hodí do přístavního městečka Ubli, odkud nám odjíždí další den trajekt zpět do Splitu. Neváhli jsme ani vteřinu a začali se naloďovat. Pak začla vyhlídková plavba podél pobřeží Lastova, která zahrnovala i zastávku na ostrůvku Mrčara. Nakonec nás vysadili u domluveného Ubli, kde jsme je alespoň ze slušnosti pozvali na víno. Byli to fakt úžasní človíčci, na které prostě jen tak nenarazíte a my jsme jim strašně vděčni za nevšední a hlavně nezapomenutelnou projíždku.

V Ubli jsme se rozloučili a vydali se zase každý svým směrem. Máme však kontakt, takže z toho kouká možná nějaká budoucí spolupráce :). S Lastovem se loučíme lowcost večeří v restauraci, kde dostáváme tip na spaní u nedalekého mola. Ráno v 3:30 vstáváme na první trajekt na pevninu.

Celý pobyt na Lastovu jsme šetřili, abychom mohli v restauraci ochutnat nějakou místní rybu. Jako správní lowcosťáci, neznalí chorvatských názvů jsme vybírali jen podle ceny. Číšník se nevěřícně dvakrát zeptal, jestli skutečně chceme k této objednávce přinést čtyři talíře…Doteď nevíme, jak se vydržel nesmát, když nám tohle servíroval

Po 4 hodinách plavby se vydáváme pro auto a zjišťujeme, že auto nikdo neukradl, neponičil a dokonce v něm téměř nic ze zásob nezhnilo. Opouštíme Split a míříme po „Jadranské magistrále“ směr Bosna. Ta je ucpaná turisty, tak raději volíme cestu přes vnitrozemí. „Bobíček“ (tak jsme přejmenovali náš luxusní vůz) byl trochu zadýchaný, ale velké převýšení statečně zvládnul. Hory nad Omišem nám poskytly nádherné scenérie a po cestě se nám podařilo ukořistit pár zralých fíků. V pozdní odpoledne přijíždíme do Mostaru. Poprvé máme pocit, že jsme v trochu jiném světě. Dávame si tradiční kávu z džezvy u Stareho Mostu (symbolu Mostaru) a sledujeme kulturní rozdíly ještě nedávno válkou zmítaného města. V moři turistů potkáváme mnoho žen v burkách, playboye skákající z mostu za peníze, feťáky v parku a taky velmi půvabné cestovatelky z Rumunska, se kterými se hned dáváme do řeči. V noci Mostar opouštíme (nechceme utrácet za ubytování) a jdeme hledat nějaké nezaminované nocoviště za městem…