Část 9: Kláštery, celníci a návrat domů

Ranní probuzení v autě proběhlo nečekaně bez bolestí zad a krku. Cinkání zvonků a štěkot psů doprovázel naší snídani a balení stanů, které jsme tuto noc skoro nepoužili. Odpoledne konečně dojíždíme do Ohridu. Jedná se město ležící u stejnojmenného jezera, které rozděluje Albánii a Makedonii. U tohoto jezera je přes 350 kostelíků, kapliček a klášterů. Po prohlídce města hledáme, kde bychom složili hlavu. Tentokrát bychom raději preferovali „bezepsé“ místo. V nějakých internetových cestopisech psali, že se dá přespat i v některých klášterech. Na wifi jsme našli nejbližší klášter – Pravoslavný klášter Sv. Petka a jeli to tam zkusit. Podivný pán na otázku, jestli se tam dá přespat, nejdřív kroutil hlavou, ale po chvilce jsme se domluvili na 5€ na osobu. Po otevřenení našich pokojů jsme nevěřili vlastním očím – postel, věc kterou jsme nepoužili už tak douho. A sprcha s teplou vodou! Z kláštera byl nádherný výhled na celé město, tak nám to nedalo. Sedli jsme si na terasu, nalili vínko a pustili si audioknihu (Jméno Růže). Vskutku nádherný večer.

• 

• 

• 

• 

PTD

Po dlouhé době se probouzíme v postelích a nechce se nám ani vstávat. Žádné horko, žádná zima a žádné ranní balení stanů. Moc se nezdržujeme a opouštíme náš klášter a zároveň i celou Makedonii. Průjezd přes makedonskou hranici proběhl rychle a byli jsme vypuštěni do zóny nikoho, odkud jsme dojeli na albánskou hranici. Zprvu vypadalo vše normálně. Panu celníkovi dáváme passporty a autodokumenty, ten nám je v klidu vrací, ale naznačuje, abychom ještě vyčkali. Po chvíli vyjde z budovy nějaký pán v civilu a ukazuje, že máme vjet do haly naproti. Říkáme si: ,,Je to tady – PTD!“ (prohlídka tělních dutin – pozn. redakce). Pomalu najíždíme do haly a koly se Matěj snaží trefit mezi díru v zemi. Do haly vstupuje 5 celníků, pán v civilu a policejní pes s míčkem. Vrata haly se zavírají a nám je nařízeno vypnout motor a vystoupit z auta. Pomalu už připravujeme naše řitní otvory na nejhorší. Pán v civilu se ptá na jména a anglicky nám vysvětluje situaci a pokládá otázky. Nejprve se ptá, zda nepřevážíme nějaké zbraně, alkohol nebo drogy. Přiznáváme kempingové nože a pepřáky. Nařizuje nám vše vytáhnout a položit vedle auta. Hledáme, nalézáme, pokládáme. Pán v civilu pokračuje. Teď musíme vytáhnout veškeré jídlo a tekutiny. Vytahujeme proviant (a s ním asi 20 prázdných PET lahví na vodu, na které se očividně dívají jako na podezřelý materiál) a veškerou batožinu. Pak je nám nařízeno odstoupit od auta a nechat policejního psa, aby prohledal auto včetně proviantu a batožiny. Je nám dovoleno, aby jeden z nás šel za celníkem se psem a kdyby se nám náhodou nelíbil styl prohledávání, že se máme ozvat. Zbytek prý musí zůstat stát tam, kde je. Nechceme si dělat problémy, a tak hned říkáme, že je to v pořádku. Probíhá psí kontrola. Po důkladné kontrole naštěstí pes nic neobjevil a psovod dává výrazem ,,ty vole, oni jsou fakt čistí“ pánovi v civilu najevo, že je vše v pořádku a nám je dovoleno naskládat věci do kufru. Pán v civilu se ještě ptá, kam jedeme, co tam budeme dělat a jak dlouho tam budeme. S našimi odpověďmi je očividně spokojený a dovoluje nám po půl hodinové kontrole vyjet z haly a pokračovat v cestě domů.

Za mámou

Máme toho už docela dost. Památky a pamětihodnosti už navštěvujeme jen z povinosti a proto volíme nejkratší cestu do ČR. Vybičovali jsme se ještě k zastávce v Sarajevu, kde navštivujeme Old Town a chceme koupit džezvy a nějaké cetky domů. Po koupi suvenýrů a zásob (alkoholu) na cestu zpátky město opouštíme. Téměř bez přestání jedeme domů přes Chorvatsko, Maďarsko a Slovensko. Užíváme si silnice, po kterých můžeme jet 90km rychlostí a nemusíme se bát, že se před námi z ničeho nic objeví výmol, kráva nebo něco jiného typicky balkánského. Ráno přijíždíme domů. I když jsme se střídali co to jen šlo, udržet otevřená víčka posledních pár km k domovu byla jedna z nejtežších zkoušek naší výpravy. Po vyčerpávající cestě si Bobíček může konečně vydechnout, na tachometru mu přibylo cca 4200 km. Jdeme se dospat a vstřebat všechny zážitky.

Děkujeme za sledování a doufáme, že Vás naše putování Balkánem pobavilo 🙂