7 dní turistiky na ostrově Gran Canaria
Prskolet
Doma to dlouho nevypadá na nějaké cestovatelské srandy, tak nakupujeme za pakatel letenky na Kanárské ostrovy a vyrážíme směrem vídeňské letiště. Ve vesničce u letiště, kde necháváme auta, potkáváme Slávka. Ten zrovna sestavuje svůj “prskolet” – abychom ušetřili, odvezeme se k letišti autem a řidič pak sám dojede na kole, které na letišti bezplatně ustájí. V McDonaldu pak čekáme na odlet našeho letadla a pochvalujeme si, jak zatím vše jde na naše poměry hladce. Krátce před odbavením si ještě jde jeden člen naši výpravy koupit něco do obchodu. Po chvilce však vyběhne absolutně bledý a zběsile si prohledává kapsy. “Do psí díry, já nemám peněženku!” a následuje zoufalé prohledávání batohu. Letadlo za chvilku odlétá a absence veškerých dokladů je vážný problém. Co naplat, zoufalec musí osedlat “prskolet” a vrátit se k autu, kde doufá, že peněženka zůstala. My ostatní zatím odbavujeme zavazadla a nervózně sledujeme hodiny. V poměrně rekordním čase a absolutně zpocený se však náš kamarád vrací i s peněženkou. Za tenhle výkon by se nemuseli stydět ani závodníci na Tour de France. Letadlo stíháme, ale naše nervy jsou tak pocuchané, že v posledních minutách před naloděním kupujeme velkou láhev alkoholu…

Poblitá rouška
Pětihodinový let díky množství alkoholu ubíhá rychle, většinu času spíme a po přistání se přesouváme do čekací haly. Jeden člen naši výpravy ale chybí. Všichni cestující už vystoupili a my začínáme mít obavy. Až po značně dlouhé chvíli se k nám náš kamarád dopotácí, něco však není v pořádku. Je celý zelený a ne moc hovorný. Všímáme si, že třímá tašku s podezřelým obsahem a má poblitou roušku…zevnitř! Na poměry však zvládl náš kamarád ošklivou situaci s grácií, letadlo zůstalo neposkvrněno. Zbytek večera jsme museli zvládnout mentálně pouze ve 3. Kamarádovy kognitivní funkce se vracely jen pozvolna. Jelikož nám ujel poslední bus, museli jsme se uchýlit k nouzovému přespání za městem. Naší přítomnosti si ihned všimli všichni místní psi a začínájí nás vyštěkávat. Jejich štekot se v průběhu noci mění ve vytí (patrně kvůli superúplňku) a přidává se i kokrhání kohoutů. Ráno zjišťujeme, že nám mravenci snědli svačinu a aby toho nebylo málo, nějaký pták podělal Slávkovi batoh. Místní fauna nám dává jasně najevo, že tu nejsme vítáni. Príště očekáváme kobylky a žáby.

V dalších dnech si naplno užíváme krásu ostrova Gran Canaria. Půjčení auta nám přišlo moc jednoduché a tak střed ostrova prozkouváme pěkně po svých s občasnou výpomocí místní hromadné dopravy. Spíme na punk v přírodě na nejrůznějších místech. Rozhodně se tady nejedná o pohodovou turistiku, ale baví nás sledovat, jak se krajina kolem nás mění. Někdy připomíná vyprahlou měsíční krajinu, jindy zase oplývá zelení a připomíná scenérie z Narcos.
Vypadá to, že jsme si všechny cestovatelské přešlapy vybrali na začátku a naše každodenní putování tady získává určité pravidelné rysy. Jako třeba to, že každý večer usínáme pod hvězdnou oblohou na nějakém opuštěném místě a nový den pro nás začíná kávičkou v první vesnici, na kterou po cestě narazíme. I když je naše cestování někdy náročné, na tenhle “stereotyp” si zvykáme rychle a rádi…o to těžší pro nás bude návrat do reality…
Naše dojmy z Gran Canaria, obyvatel a místní dopravy
Ostrov kromě písečných pláží a hotelových resortů nabízí i hodně vyžití pro milovníky horské turistiky. Kromě nejznámějších míst jsme na turistických trasách nepotkali ani živáčka. Krajina je v každé části ostrova jiná, ale téměř vždy kopcovitá. Turistické cesty připomínají kozí stezky a rozhodně většinu z nich řadíme do kategorie: “nedoporučujeme maminkám s kočárky”. Lidi tady jsme si i za krátkou dobu velmi oblíbili i když jim skoro vůbec nerozumíme. Například si takhle šlapeme do prudkého kopce a farmář v pickupu nám sám od sebe zastaví a nabídne nám svezení, když se s námi loučí, dostaneme ještě ovoce na cestu. Jindy nás zase pastevec v horách pozve na kávu a doplní nám vodu. Tyhle ukázky lidské dobroty nás tady moc těší.
Musíme říct, že jsme si zamilovali místní veřejnou dopravu a jsme moc rádi, že jsme se o zážitky s ní nepřipravili půjčením auta. Zatímco autobusy na pobřeží jsou relativně normální, pravý punk začíná s “horskými” spoji. Místní řidiči se toho v úzkých serpentinách rozhodně nebojí a tak člověk pohledy na krásné scenérie prokládá krátkými modlitbami. Když pak je náhodou v protisměru vybourané auto, z autobusu vyskáčou chlapi, auto odtáhnout a do minuty se jede dál.
Itinerář pro inspiraci
- Den 0: Přílet
- Den 1 – 3: Trek San Bartolomé de Tirijana – Roque Nublo – Cruz de Tejeda – Teror => https://mapy.cz/s/mutoragebe
- Den 4: Caldera de Bandama, Las Palmas de G.C.
- Den 5: Duny v Maspalomas, Playa de las Mujeres
- Den 6 – 7: Trek k Playa de Güigüí, vodopád u El Risco => https://mapy.cz/s/mugehulaso
- Den 8: Odlet

- Turecko: Lýkijská stezka - 24 února, 2023
- Část 5: Tři polibky na rozloučenou v Kyrgyzstánu - 16 května, 2022
- Část 4: Everest, výšková nemoc a flákance - 1 května, 2022